V šedých křídlech
                                   se možná odrazí její oči
ček ček ček
               volají kafky navečer
                                     nebo své tiché
kaf kaf
když upíjí kávu z březových šálků

      lidé věčně míjející svoje kroky
ček ček                    

                               v hnízdech z ptačích per a perleti
                                                                            letí
                               létající bytosti
            ovívají tváře pozemním bytostem

bytostné předurčení
                když jednou narostou Vám
                                                        křídová křídla
a ti co nestihli se obrátit
                         obracejí oči k mrakům
                                            k podzimnímu nebi

možná že pod zemí
TAKÉ NARŮSTAJÍ LETKY 

....možné je všechno
i stát se sám
i stát se sama
Sama Sebou......

Umožnit druhému vzlétnout
                 je největší dar
                 který lze darovat

pečlivě zabalený v rozevlátém obalu
                                                s mašlí z divokých máků
                                                           z divokých nebes
                                                                            mračen
               (nemůžu říct mraků
                              teď už ne)

ve chvíli kdy vzkaz nestihli jsme zanechat
                        na blíže neurčeném místě

Ach, hlavně neznejistět
a
potřetí otočit svou hlavu k východu
                                         západu slunce
slunečnice

s každým novým ránem
                  kdo z nás ví
                  kolikrát za noc hlavou
očima otočíme?