Tolik se dá říct

            co do krychle se vejde

                        citů beze zbytku

            vydělím poté sečtu

            spočítám

kolik času dáno bylo mi

            na napsání

            života beze

 slov začít znovu mluvit

            u kulatého stolu

                                   zasednout

            s rytíři cti

            se zvířaty

            s bohem

            se sebou

se do tónu zaposlechnout

ticho

neznamená smrt

to jen řečeno již bylo

domluvit smluvit

všechno pohledem

dá se

            rychleji a lépe

 z konce vylovit rybu příběhu

            a pak jí vyhodit

            vzhůru ke slunci

            pohledem

s ní se vrátit do odlesku

pochopení očí chladivých vod slz

 a nezapomenout na ty

            kdož ukázali cestu

 bez potlesku

se navrátit

            zpět dovnitř těla

                                 hlavy

                                 břicha

pocitů a bolestivých citů

jež vyřčenými ztratily se

            v nenávratnu

            černých děr

            a kosmického prachu

 není cesty zpět

            když jednou uvidíš

            když jednou ukážeš (sobě)

            tvé šance

            že se navrátíš se limitně blíží

                                               NULE

 a přeci do posledního dechu

lapeš – ryba vyhozená ke slunci –

            vzpomínáš?

             po vzduchu pochopení

            potom nic už není

                        když jsi promluvil

            o ničem to není

            když jsi promluvil