Dívka (D) sedí na lavičce v parku. Nohy má přitažené koleny ke své hrudi, s chodidly opřenými o sedací část lavičky. Pomalu kouří cigaretu. Zezadu k ní přistoupí muž (M) s revolverem v ruce. Přiloží jí hlaveň k zátylku. M: „Neohlížej se!“ D: (Rozevře doširoka oči a nechá si zapálenou cigaretu přiloženou ke rtům.) M: (Podávaje dívce šátek.) „Zavaž si oči!“ D: (Dívka odhodí cigaretu a uváže si šátek kolem hlavy.) M: „Dej ruce za sebe, za opěradlo!“ D: (Sepne ruce za zády.) M: (Sváže jí ruce a sedne si vedle dívky) „Pořád na Tebe mířím!“ D: „Cítím to.“ M: (Dlaní jí něžně otočí hlavu směrem k sobě.) „Polib mě!“ D: (Lehce se k muži nakloní a M se přiblíží k jejím rtům. Něžně ho políbí na rty.) M: (Pomalu se zvedne, obejde lavičku, rozváže dívce ruce a uteče.) D: (Rozváže si šátek, zvedne doutnající cigaretu ze země a dokouří ji, dívajíc se stále před sebe.) Místnost. Vyšetřující policista (VP) a policista zapisovatel (ZP) u psacího stroje. Dívka (D) kouřící cigaretu. VP: „Co se nám to tady, proboha, snažíte namluvit?!“ ZP: (Opakuje si polohlasně.) „... snažíte namluvit.“ VP: (Obrátí se na svého kolegu.) „Ježíšmárjá, takhle to tam nemůžeš napsat!“ ZP: „Ale...“ VP: „Jaký ALE?! Budu ti přesně říkat, co tam máš psát!“ (K dívce) „Jak vypadal?“ D: „Byl to hezkej chlap.“ VP: „Prokristapána, neříkala jste, že vás donutil, abyste si zavázala oči? Moment...“ (Diktuje ZP) „Piš: Byl to hezkej chlap. Tečka. Netvrdila jste, že vás nutil, abyste si zavázala oči?“ (A zpátky k dívce) „Na něco jsem se vás ptal!“ D: „Tohle žena pozná.“ ZP: (Jedním prstem ťuká do kláves a opakuje si.) „... jsem se vás ptal!“ VP: (Oboří se na ZP) „Pro rány Boží, tohle tam nepiš! Zbytečně to pak v lidech probouzí nedůvěru k policii. Škrtni to a piš jen to, co řekne ona a co ti nadiktuju.“ (K dívce) „Pomůžete nám sestavit jeho portrét?“ (K zapisujícímu policistovi) „Tohle zapsat můžeš.“ D: „Měla jsem zavázané oči, nepamatujete se?“ VP: (K ZP) „Moment... tohle nepiš. Budeme si to se slečnou nejdřív muset trošku vyjasnit.“ ZP: „Mohl bych si mezitím skočit pro svačinu?“ VP: (Mávne rukou a s otráveným výrazem lehce přikývne. Mezitím co ZP odchází, obrátí se k dívce.) „Netvrdila jste mi, takhle náhodou, že to byl hezký muž?“ D: „Ano.“ VP: „Trváte na tom?“ D: „Ano.“ VP: (Zvýší hlas.) „Tak mi, prokristapána, řekněte, jak vypadal.“ D: „To nevím. Měla jsem přes oči převázaný šátek.“ VP: (Kleje.) „Panenko Maria.“ D: „Jste věřící?“ VP: „Cože?“ D: „Jestli věříte v Boha?“ VP: „Co to s tím má společného?“ D: „A mně očividně taky nevěříte, co?“ VP: (Vybuchne.) „Ježíši... Tady snad kladu otázky já, ne?“ D: „Přestaňte na mě křičet!“ VP: „Vy si z nás přestaňte utahovat! Vezměte si na věšáku svůj kabát a zmizte.“ D: „Ale co když to příště neskončí políbením!“ VP: (Křičí.) „Panebože! A co mám jako napsat do hlášení? Že k vám přišel hezkej chlap s revolverem v ruce a donutil vás, abyste ho políbila? Že to byl nádhernej mužskej, ale vy nevíte jak vypadal?“ (Do místnosti vejde ZP, všichni chvíli stojí a zírají na sebe, pak D zašlápne právě dokouřenou cigaretu, vezme z věšáku kabát a rázným krokem odejde, po cestě se ještě opovržlivě podívá na ZP a práskne dveřmi.) |