Dílo #11342
Autor:blackholesun
Druh:<žádný>
Kategorie:Jiné
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.11.2004 21:47
Počet návštěv:687
Počet názorů:9
Hodnocení:1
Patří do sbírky:Sestra

Dobrou noc má drahá "Sestra"
Zářivě jsem se na sebe usmál. Mé bílé blyštící se zuby odhalily zcela neodolatelný úsměv jehož vlastníkem jsem se pyšnil být. Líbil jsem se sám sobě. V bílo-zeleném pruhovaném pyžamu jsem přistoupil k zrcadlu a vytáhl ze skříňky kartáček. Nanesl nezbytný avšak né zbytečně dlouhý proužek zubní pasty, navlhčil jej a vložil do úst. Pomalu jsem začal stírat po směru zubní skloviny. Od kořene zubu dolů. Aby ani kousíček masa či jiné nečistoty nemohl přes noc svojí agresivní kyselinou nahlodávat mojí křehkou zubní sklovinu. Pomalu žádný spěch - dobrá péče o chrup je nezbytná. Naše zuby s námi musí vydržet celý život pokud možno v nezměněném stavu. Pomalinku žádný spěch. Od kořene zubu až dolů. Přední zuby - teď přemístíme svojí peči na druhou stranu a stejným systémem pokračujeme, vnitřní i vnější stranu. Od kořene až dolů.
"Miláčku! Bude ti to trvat ještě dlouho?!"
Aáááá má krásná žena Miriam. Tak hluboce ji miluji, každičký pohled na ní mě uspokojí v každé vteřině. Její dlouhé vlnité blonďaté vlasy, pevná ňadra, štíhlé boky, nepřekonatelný smysl pro humor. Její aktivity - aerobik, šití, vedení kroužku mladých nadšenců pro výrobu hliněných výrobku aj. Je téměř dokonalá. Né téměř - ona je dokonalá.
Od kořene dolů a teď se přemístíme na dolní čelist a pokračujeme pořád ve stejném tempu pořád ve stejném stylu. Okolo dveří koupelny se mihnou děti. Větrolama a Kašpar. Naše dvé krásné děti. Ty nejinteligentnější, nejrozumější a nejkrásnější děti na světě. Jak je miluji. Zastavily se mezi dveřmi.
"Dobrou noc tatínku." Pahlédl jsem na ně. Ta dvě andělská stvoření. Modré vlásky a blonďaté oči a jejich vždy zářící úsměv plný bílých nezkažených zoubků. Větrolama nadaná hudebně, chodí do kroužku kytary, flétny, piána, houslí a hoboje. Naproti ní Kašpar budoucí počítačový génius. Už dnes v šesti letech programuje své vlastní stránky, dokáže postavit počítač, jenom tak ze srandy hackuje FBI (to víte děti s lehkým úsměvem jim dovolíme vše - jednou nás snad i zabijí). Obě jsem je pohladil po vláskách a ony způsobně odcupitaly do svého pokoje.
"Dobrou noc má milá sestro!" ozvalo se ještě zpoza dveří a pak už je mezi nimi jenom noc a tichý bezstarostný spánek.
Od kořenu dolů. Otočil jsem kohoutkem a vypláchl kartáček. Naplnil si ústa vodou propláchl a vyplivnul bíle obarvený proud vody, který zmizel v odtoku. Uložil jsem kartáček do skříňky, osušil si rty a pomalu se vydal do ložnice. Otevřu dveře a nahlednu dovnitř. Žena sedí na posteli, má otevřený můj noční stolek a čte si v mých zápiscích. Její úsměv je pryč. Vzhlédne ke mně v očích má slzy.
"Proč?" otáže se do ticha poté zpět sklopí hlavu a kousek přečte
"cheche jednoho zabil kurva ten řval nasral na něj med asi dva litry a z lesa si donesl mravence
kňučel ještě tři dny ale byla to neskutečná zábava pozorovat ho jak se škube zasranej čokl
tlukot na dveře se stupňoval došel k jediné zavřené místnosti bytu odkud se štěkot ozýval
ještě stačil pustit rádio a z něho začali své poetické tóny vybrnkávat ministry dead guy
otevřel dveře - štěkot ustal na zemi ležela vyhublá, zakrvácená, krásná
jeho sestra,
konečně přestala štěkat - tak pojď ty čubko..."
Naprázdno polkla.
"Proč? Proč píšeš taková zvěrstva, takové zrůdnosti, oplzlosti a nenávistnosti?" zeptala se opět má žena se slzami v očích. "Proč píšeš tuto Sestru?"
Dlouze jsem se na ní zadíval.
"Protože psát o cizím utrpení mi nedovoluje myslet na utrpení vlastní, má lásko!" odpověděl jsem a jazykem si zašmatral po zubech. V mezeře mezi čtvrtým a patým zubem jsem nalezl vklíněný kus masa od graciézní večeře. "Sakra!" Zaklel jsem si pro sebe.
"Tohle bude dlouhá noc."

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'blackholesun', 14.11.2004 10:30.

Názory čtenářů
13.11.2004 22:20
Natasha
Trochu mimo: Black Hole Sun je píseň, která se mi dodnes líbí, i když už Soundgarden vlastně neposlouchám...mám pěkné vzpomínky na tu dobu.

K textu: Hned na začátku mě koplo přehnané (a nesprávné) knižní "úsměv jehož vlastníkem jsem se pyšnil být". I jinde v textu vidím trochu zbytečně šroubovaný sloh.
Ale myšlenka příběhu je zajímavá.
13.11.2004 22:46
nympha_Echo
ach, jiří..

TA dvě andělská stvoření, ne tY - probůh, což nemáš cit k jazyku?

na tudlenctu otázku sem se tě chtěla zeptat už dávno ale vono to stejně neni všechno....*
14.11.2004 10:28
blackholesun
nemam......

natasha: ten sloh je sroubovanej schvalne v kontrastu s tim predchozim
14.11.2004 10:29
blackholesun
tak avi podruhe
14.11.2004 13:59
nympha_Echo

ty hele, ale dneska sem přebírala brambory a u toho sem si vzpomněla na tuhletu věc..... a včera na písmáku nějakej típek napsal fakt drsnou věc o praseti krvi zabíjení a tak, prostě dobrej humáč, tak juknu na jeho stránku a na fotce takovej brejlounek vyšinutej, kterýmu ta úchylnost přímo koukala z očí..... doufam, že tu někde nepoletuje:))) bych asi dostala do tlaminy vod něj za ta slova :)))
14.11.2004 18:02
Natasha
Jenže ten sloh musí být OBRATNĚ šroubován, aby to mělo ten švih a aby bylo zřejmé, že jde o záměr...
14.11.2004 20:03
blackholesun
ale tam jde o zamer aby to bylo sroubovane a nebylo to poznat:)
15.11.2004 09:16
Natasha
Zřejmě se mi nepodaří protlačit k Tobě myšlenku, že ten sloh má chyby, takže to vzdávám :)
17.04.2005 21:14
hippiesanda
Modré vlásky a blonďaté oči ?
hmmm..:)
nevím co na to říct

akorát jen že ve chvíli kdy píšeš o manželce jak listuje těma tvejma zápiskama, nejvíc se mi vybavila lolitka...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)