Dílo #11231
Autor:Lamanai
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Vyznání
Zóna:Jasoň
Datum publikace:09.11.2004 08:43
Počet návštěv:1496
Počet názorů:15
Hodnocení:5
Patří do sbírky:Odpadkový koš

Prolog
Mnozí by si po přečtení textu mohli myslet, že jsem teď "děsně v pohodě" a proto píšu s takovou nadějí. Opak je pravdou. Následující řádky mne bolí, každé slovo ve mně rozjitřuje rány. Ale hojit své viny něco stojí a tenhle text k tomu patří. Jde o mou sebereflexi, ale rozhodl jsem se ji umístit sem, přestože jde o velmi intimní záležitost. Možná by někomu mohlo těch pár odstavců pomoc k hledání pravdy ve svém životě.
O hledání pokory a sbírání sil
Přiznávat si vlastní prohry, učit se hledat vlastní chyby. Někdy člověk marně sbírá síly, aby to dokázal. A pak, když už na všechny ty pokusy rezignuje, najednou prohlédne. Dokáže nastoupit do vzducholodě duše a podívat se shora na své tělo, na své činy, na svá slova, na své myšlenky.

Procházím obdobím takového sebeuvědomování. Ohlížím se přes rameno byť jen nedaleko za sebe a děsím se. Sebe. Svých činů. Ale hlavně svých slov a myšlenek.

Vědomě jsem vběhl do spirály, která mě odvádí dál a dál od středu, od mé duše, od mé víry, od pokory.

Hodně dlouho jsem se učil milovat a ctít život. Vážit si toho jedinečného daru. Ale pak! Jak jsem jen mohl zapomenout?!

Začal jsem utíkat od života. Pravda se tak snadno smaže skleničkou alkoholu. A láska se tak snadno zabije plivanci neuctivých slov.

Rouhal jsem se k životu a teď mne to děsí. Nevím, jak se vrátit zpět a budu muset hodně bojovat, abych se zase dostal na světlou stezku. Nevidět pořád jenom sám sebe, poddat se proudu života.

Učte mě! Učte mě milovat! Svět, lidi, sebe.

Chci v sobě zase pěstovat pokoru, se kterou budu moci pohlédnout životu do tváře.

Napsal a vyslovil jsem v poslední době spoustu jedovatých slov. Stydím se za ně. Už jsem dost dospělý na to, abych si uvědomoval sílu slova.

Kromě zloby jsem toho v nedávné době moc nevyplodil. K tomu, abych byl dobrým spisovatelem mi chybí cit, umění naslouchat a vědomí toho, co bych vlastně chtěl říct.

Dokud se nenaučím znovu milovat život a chtít se učit odezírat z jeho rtů, nemá smysl, abych psal. Každé slovo má obrovskou sílu. Může léčit, těšit, ale také ubližovat a bolet.

Bylo by tak snadné vymazat ty agresívní texty. Říkám si však, nebyl by to jen další útěk? Nebude lepší čelit svým prohrám v nelítostném boji tváří v tvář? Ano, volím teď tuto cestu.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Lamanai', 09.11.2004 09:27.

Názory čtenářů
09.11.2004 09:17
aldebaran
Zajímavé vyznání. To já bych nenapsal.
09.11.2004 12:37
Albireo
Musí být bolestné tohle psát - ale z bolesti se rodí katarze.
09.11.2004 13:25
Jeff Logos
Myslím, že si čistíš a zevrubně duši. Je dobře, že ses k tomu odhodlal a držím ti palce. Bude škoda, pokud se jako autor odmlčíš.
09.11.2004 15:28
fungus2
To je moc zajímavé**
09.11.2004 15:51
Lu_Po
odvaha ... to já bych o sobě psal v erformě ...
09.11.2004 16:14
Humble
Mně Tvé texty nepřišly agresívní - třeba jsem něco přehlédl :o)
09.11.2004 18:45
Hester
Humble napsal(a):
Mně Tvé texty nepřišly agresívní - třeba jsem něco přehlédl :o)
ani mně - těch pár posledních spíš depresívní...

ale mimochodem, Tvoje Křišťálová koule patří k tomu nejlepšímu, co se tu dá v oblasti prózy najít... byla by škoda, kdybys přestal psát...
09.11.2004 19:22
Humble
Bať bať - to je hodně dobré čtivo :o)
09.11.2004 21:33
Wiki

10.11.2004 09:02
Lamanai
všechny tyhle názory mě samozřejmě moc těší...

možná jsem to nenapsal úplně srozumitelně... nechci přestat psát... potřebuju si to jenom v sobě trošku urovnat...

přemýšlel jsem a uvědomil jsem si, že dokonce i mám co říct... chovám v sobě dost postřehů a mám i dost nápadů... spíš se možná unáhluji v publikování některých děl (Křišťálová koule je jiný případ, zrála poměrně dost dlouho, i když také trpí nemocí mých děl, tedy tím, že když něco dopíšu, úpravy jsou pak minimální)...

vře to ve mně a mám v sobě cosi, co nedokážu pojmenovat, a to je asi ten můj problém... střílím od boku...

co se týká agresivity mých posledních děl... tíhnou sice spíš k depresivitě, ale já měl na mysli konkrétně mé sebevražedné pointy... je to strašně sobecký a neuctivý k životu... pro mě, člověka, který nemá svého boha, je bohem život sám a jakýkoli podobný myšlenky jsou rouháním a velikou slabostí... a slova mají opravdu velkou sílu... bojím se, že na cestě zpátky ke mně mohou ještě ublížit někomu jinému...

nebojte se... nechci opustit virtuální komunitu tolik vnímavých a citlivých lidí, kteří ještě navíc mají rádi jazyk... o moc bych se připravil a není k tomu důvod...

Hester a Humble: dík, Křišťálová koule je taková moje srdeční záležitost, takže mi vaše reakce samozřejmě dělají radost :-)
10.11.2004 10:42
Humble
Jsem rád, že mi Hester tu Křišťálovou kouli připomněla, rád jsem se znovu začetl. Psaní holt vychází z nějakých vnitřních konfliktů, problémů a tak.
Mám taky potíž s psaním - rád bych spáchal nějaké písničky, ale vždycky text zahodím, než se dostanu do půlky.
Co se týče vnímavých a citlivých lidí - myslíš třeba Karla Letouna? ;)
10.11.2004 12:49
Lamanai
Humble> no, tak nějak... každej se nějak bráníme... nebo třeba zoufale voláme o pomoc... někdy i tak, že se snažíme zasáhnout ostatní nabroušenou čepelí slov... třeba to tak má i on :-)
10.11.2004 15:06
Humble
Jistě - já měl období drsných textů, kterými jsem se vypisoval z pocitu křivdy. Teď jsem celkem v pohodě, takže píšu kraviny nejkravinovatější :o)
13.11.2004 22:25
nympha_Echo

co se to s lidma děje na podzim ... *

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)