Prolog |
Mnozí by si po přečtení textu mohli myslet, že jsem teď "děsně v pohodě" a proto píšu s takovou nadějí. Opak je pravdou. Následující řádky mne bolí, každé slovo ve mně rozjitřuje rány. Ale hojit své viny něco stojí a tenhle text k tomu patří. Jde o mou sebereflexi, ale rozhodl jsem se ji umístit sem, přestože jde o velmi intimní záležitost. Možná by někomu mohlo těch pár odstavců pomoc k hledání pravdy ve svém životě. |
|
O hledání pokory a sbírání sil |
Přiznávat si vlastní prohry, učit se hledat vlastní chyby. Někdy člověk marně sbírá síly, aby to dokázal. A pak, když už na všechny ty pokusy rezignuje, najednou prohlédne. Dokáže nastoupit do vzducholodě duše a podívat se shora na své tělo, na své činy, na svá slova, na své myšlenky.
Procházím obdobím takového sebeuvědomování. Ohlížím se přes rameno byť jen nedaleko za sebe a děsím se. Sebe. Svých činů. Ale hlavně svých slov a myšlenek.
Vědomě jsem vběhl do spirály, která mě odvádí dál a dál od středu, od mé duše, od mé víry, od pokory.
Hodně dlouho jsem se učil milovat a ctít život. Vážit si toho jedinečného daru. Ale pak! Jak jsem jen mohl zapomenout?!
Začal jsem utíkat od života. Pravda se tak snadno smaže skleničkou alkoholu. A láska se tak snadno zabije plivanci neuctivých slov.
Rouhal jsem se k životu a teď mne to děsí. Nevím, jak se vrátit zpět a budu muset hodně bojovat, abych se zase dostal na světlou stezku. Nevidět pořád jenom sám sebe, poddat se proudu života.
Učte mě! Učte mě milovat! Svět, lidi, sebe.
Chci v sobě zase pěstovat pokoru, se kterou budu moci pohlédnout životu do tváře.
Napsal a vyslovil jsem v poslední době spoustu jedovatých slov. Stydím se za ně. Už jsem dost dospělý na to, abych si uvědomoval sílu slova.
Kromě zloby jsem toho v nedávné době moc nevyplodil. K tomu, abych byl dobrým spisovatelem mi chybí cit, umění naslouchat a vědomí toho, co bych vlastně chtěl říct.
Dokud se nenaučím znovu milovat život a chtít se učit odezírat z jeho rtů, nemá smysl, abych psal. Každé slovo má obrovskou sílu. Může léčit, těšit, ale také ubližovat a bolet.
Bylo by tak snadné vymazat ty agresívní texty. Říkám si však, nebyl by to jen další útěk? Nebude lepší čelit svým prohrám v nelítostném boji tváří v tvář? Ano, volím teď tuto cestu. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Lamanai', 09.11.2004 09:27.
Názory čtenářů |
09.11.2004 09:17
aldebaran
|
Zajímavé vyznání. To já bych nenapsal. |
09.11.2004 12:37
Albireo
|
Musí být bolestné tohle psát - ale z bolesti se rodí katarze. |
09.11.2004 13:25
Jeff Logos
|
Myslím, že si čistíš a zevrubně duši. Je dobře, že ses k tomu odhodlal a držím ti palce. Bude škoda, pokud se jako autor odmlčíš. |
09.11.2004 15:28
fungus2
|
To je moc zajímavé** |
09.11.2004 15:51
Lu_Po
|
odvaha ... to já bych o sobě psal v erformě ... |
09.11.2004 16:14
Humble
|
Mně Tvé texty nepřišly agresívní - třeba jsem něco přehlédl :o) |
09.11.2004 18:45
Hester
|
Humble napsal(a): Mně Tvé texty nepřišly agresívní - třeba jsem něco přehlédl :o) ani mně - těch pár posledních spíš depresívní...
ale mimochodem, Tvoje Křišťálová koule patří k tomu nejlepšímu, co se tu dá v oblasti prózy najít... byla by škoda, kdybys přestal psát... |
09.11.2004 19:22
Humble
|
Bať bať - to je hodně dobré čtivo :o) |
09.11.2004 21:33
Wiki |
|
10.11.2004 09:02
Lamanai
|
všechny tyhle názory mě samozřejmě moc těší...
možná jsem to nenapsal úplně srozumitelně... nechci přestat psát... potřebuju si to jenom v sobě trošku urovnat...
přemýšlel jsem a uvědomil jsem si, že dokonce i mám co říct... chovám v sobě dost postřehů a mám i dost nápadů... spíš se možná unáhluji v publikování některých děl (Křišťálová koule je jiný případ, zrála poměrně dost dlouho, i když také trpí nemocí mých děl, tedy tím, že když něco dopíšu, úpravy jsou pak minimální)...
vře to ve mně a mám v sobě cosi, co nedokážu pojmenovat, a to je asi ten můj problém... střílím od boku...
co se týká agresivity mých posledních děl... tíhnou sice spíš k depresivitě, ale já měl na mysli konkrétně mé sebevražedné pointy... je to strašně sobecký a neuctivý k životu... pro mě, člověka, který nemá svého boha, je bohem život sám a jakýkoli podobný myšlenky jsou rouháním a velikou slabostí... a slova mají opravdu velkou sílu... bojím se, že na cestě zpátky ke mně mohou ještě ublížit někomu jinému...
nebojte se... nechci opustit virtuální komunitu tolik vnímavých a citlivých lidí, kteří ještě navíc mají rádi jazyk... o moc bych se připravil a není k tomu důvod...
Hester a Humble: dík, Křišťálová koule je taková moje srdeční záležitost, takže mi vaše reakce samozřejmě dělají radost :-) |
10.11.2004 10:42
Humble
|
Jsem rád, že mi Hester tu Křišťálovou kouli připomněla, rád jsem se znovu začetl. Psaní holt vychází z nějakých vnitřních konfliktů, problémů a tak.
Mám taky potíž s psaním - rád bych spáchal nějaké písničky, ale vždycky text zahodím, než se dostanu do půlky.
Co se týče vnímavých a citlivých lidí - myslíš třeba Karla Letouna? ;) |
10.11.2004 12:49
Lamanai
|
Humble> no, tak nějak... každej se nějak bráníme... nebo třeba zoufale voláme o pomoc... někdy i tak, že se snažíme zasáhnout ostatní nabroušenou čepelí slov... třeba to tak má i on :-) |
10.11.2004 15:06
Humble
|
Jistě - já měl období drsných textů, kterými jsem se vypisoval z pocitu křivdy. Teď jsem celkem v pohodě, takže píšu kraviny nejkravinovatější :o) |
13.11.2004 22:25
nympha_Echo
|
co se to s lidma děje na podzim ... * |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|