LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #11147
Autor:	Dead Angel
Druh:	<žádný>
Kategorie:	Poezie/Úlet
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	05.11.2004 17:25
Počet návštěv:	672
Počet názorů:	6
Hodnocení:	2

Prolog

to byl teda úlet gramtickej

Červíček v rudém hábitu

Zbraň v kabátu, s prsty si pohráváš,nikdo to nevidí, že na spoušti.
Červíčku v rudém hábitu, povolej své veličenstvo k útoku.
Lížeš nanuk dlouho zmrzlý. Jazykem z
kostnatý ryby,uděláš se rychle ,když zplodiny v moři hnijí.
Líbí se mi...Ryby plné vody! slyším někde za sebou. ...že
děvky jsou coury prodejný a kouty klínů záludný.
Vodní muž, pardon ostrý nůž, má srdce co jmenuje se EGO.
A tak trochu roztejká se.. na beton, tak zkurveně teplej že bych na něm usnul.
Červíček v rudém hábitu vyndává své hard guns, jistotu hadříkem čistí stojím a nedýchám.
Jestli se zase trefí. Pohled co věnuje jen mě, mu ladí k obleku.A cosi mě tahá za rukáv. Musím se smát,protože pravidla hry jsou stále nejasná - pro Vás.
A někde za sebou slyším.. proč tam ještě stojíš?
Vteřinové lepidlo na botách. Cosi na jazyku, nebo pod jazykem.Odpovídám, že mě baví stát
a stát budu dál..spát na betonu co hřeje, mezi lidmi co po
něm chodí.

Epilog

Pro mé zlatíčko