Vypočítej sílu, která vychyluje magnet

aneb Pohádka místo výpočtu

Poučka z fyziky:

Fm – síla, která vychyluje magnet, síla B – magnetická indukce, síla I – proud,  l – délka vodiče.

   Myslíte si také, vážení, že fyzika není věda pro každého? Vyvedu vás z omylu: jednoho deštivého podzimního odpoledne jsem náhodou otevřela učebnici fyziky, kapitolu o elektromagnetech, a našla v ní příběh, který jako by vypadl ze světa lidí.

   Žily byly spolu na jedné stránce síla B, síla I a hodnota l. Z vůle Nejvyššího Newtona s nimi bydlel také silák eFem, který měl vzácnou a potřebnou vlastnost: dokázal vychýlit magnet. To byl hlavní  a jediný důvod, proč Nejvyšší Newton potřeboval, aby žil v chaloupce u  magnetického pole. Byl to lenoch : v domácnosti nepomáhal, věčně ležel na otomanu,  jedl za dva a nedělal nic. Jako dvoupísmenný  vůbec žádal různé výhody - tak dlouho, až mu ostatní síly začaly  malé „m“ závidět.

    – Ale, holky, emko je prcek, přece byste nežárlily, hájil se. -  Potřebuju ho, nutně potřebuju, jinak Magnet nepřeperu, vysvětloval.

   Marně. Protože Závist je síla nejsilnější, i když není v žádné učebnici fyziky, došlo k něčemu velmi ošklivému. elko sehnalo dlouhý vodič, který síla I napustila proudem, a Béčko jakoby nic pozvalo eFema na procházku. Když docházeli ke hřišti, zavedlo řeč na různé sportovní výkony. eFem se – přesně dle očekávání – začal chvástat, takže mu mohlo nadhodit:

-         Magnet vychýlíš, ale po laně nevyšplháš, viď?

–        Co by ne, zas na to dvojhlasně eFem.

– Se ukaž, popíchlo Bé. eFem se mžiku rozdvojil a  postavil „m“ na zem. Jakmile se však už eF samotný dotkl lana, omráčil ho proud.  Síla Bé na nic nečekala,  popadla vřískající malé „m“ a odnesla ho do chaloupky k ostatním.

   Právě včas. Z pole se ozval řev a na obzoru se objevil strašlivý Magnet. Byl tak ohromný, že zaclonil slunce. Íčko a elko váhavě popadly štíty,  pak se ale na sebe rychle podívaly, každá popadla  ubrečené „m“ za jednu ruku a vyhodily ho ven. Magnet vítězoslavně zařval a krví podlité oči obrátil k chaloupce. Zatímco se těžkým houpavým krokem sunul blíž a blíž, mrně se tisklo ke dveřím a nohy se mu třásly: už cítilo jeho odporný dech, horký jako rozpálený plech. I když na něj síly zevnitř chaloupky hystericky křičely:  - Vypadni, vypadni, utíkej, rozumíš, vypadni, odlákej ho, eF leží v lese, vypadni, nebylo schopné se pohnout. Už vidělo zcela jasně Magnetův žhnoucí severní  pól, už už se loučilo s učebnicí fyziky, když v tom…   Magnet vydal táhlý zklamaný ryk a začal couvat, pořád pohupujíc obrovským černým tělem. „m“ se svezlo na zem a omdlelo. Když Magnet zmizel za obzorem magnetického pole, Bé, Íčko a elko opatrně vylezli ven.

    – Slibovali jste mi bitvu, vyčítavě protáhlo I. V tu chvíli ho někdo zlostně chytil za rameno a odhodil do trávy. Bledé eF se sklánělo nad malým „m“.  Když zjistilo, že dýchá, něžně ho vzalo do náručí, procedilo mezi zuby:  - Mohli jste si spočítat, že se slabšími  Magnet nebojuje, a pak ve světle pětistovky žárovky odešlo s „m“ v náručí do jiné kapitoly.

 - To jsme to zvoraly, dámy, přerušilo ticho elko. - eFem s námi teď dlouho nevleze do jedné rovnice. To zas ty písemky dopadnou…A všechny tři se zaposlouchaly do ticha, které rušily jen prsty, horečně hledající v učebnici fyziky.

/29.října 2004/