Žiju ze snů, z malých přání.
Dýchám věty po slovech.
Proč mi někdo nezabrání
utnout, tečkou jako zbraní,
myšlenku, co tají dech...?
A tak trávím život v kleče.
Prosím boha o radu...
Jak předejít vlastním řečem...?!
Jazykem, jak ostrým mečem,
kradu druhým náladu.
V zrcadle se na mě dívá
monstrum, zrůda bez duše.
Mrtvé srdce neožívá
a bůh shůry jen se dívá
nic hrozného netuše...
Žil jsem ze snů, všechno hanil.
Dýchal věty po slovech.
Proč mi nikdo nezabránil,
abych ústy neporanil
tvoje city, křehký dech...
V zrcadle se na mě dívá
monstrum, zrůda bez citu.
Mrtvá duše neožívá
a bůh shůry dál se dívá...
a Ty, lásko?!
Nejsi tu...
|
Lu_Po 
Humble 
Albireo 