Někdy se mi stane,vlastně co někdy, dost často, že něco stvořím, myslím si kdovíco to není, někam to vrazím a ono to, podle ohlasů, mělo být spíš vraženo do odpadkového koše. Tohle se mi stává většinou u takových těch vážnějších tématů, kdy si chci hrát na chytrého, nebo na romantika s neobvykle citovými a co nejmeně srozumitelnými výlevy vnitřností. U těch blbůstek, tam ne.Tam dost přesně vím, jak která za a nebo nezabere. I když si samozřejmě pokaždé myslím, že by ty reakce mohly být lepší.

A tohle mě přivedlo na myšlenku, zda to je i s jinými umělci stejné. A nejen s literáty. Třeba, jestli takový Picasso, když namaloval tu holubici byl dopředu jistý, že bude mít takový ohlas. Jistě, že k tomu přispěl i ten sex, tedy že to je holubice a ne holub. U ženského pohlaví je to zřejmě jiné. Takové všechno jemnější, s nádechem těch hlubin, že ? Představte si, kdyby to měl být Mirovej holub.. To by bylo hned představ. I třeba , že jde o Miroslava, co se jaksi ještě nezbavil těch dětských zlozvykù… Ovšem, ona ta holubice snad prý byla přímo na zakázku. A pan Picasso nakonec, po předchozích úspěších a při své povaze, si tím byl asi jistý.

Naproti tomu ten, co si vymyslel to „Šla má milá na houby „, a nebo „ Když jsem šel z hub“ si určitě nemyslel, že se to bude vyřvávat u piva ještě v novém mileniu..