Někdy mě šílenství přepadá,
do kafe strouhám si sirky,
podivná svírá mne nálada,
když se mám dočkati Jirky.
Podivná nálada ve mně jest,
jsem z toho nervózní zcela,
dělám verš Jirkovi na počest,
i když spíš vařit bych měla.
O tělo mdloba se pokouší,
před okem svým vidím kruhy,
pleť se mi šíleně vysouší,
svaly mám podivně tuhý.
A když pak Jiříček zjeví se,
řeknu mu: "Ty jsi můj kluk!",
jestli jsem normální neví se,
Jirkovi však je to fuk.
|