Teprve až se nauèíš

řešit i rovnice o třech neznámých

a zvládneš derivace

obyčejných životù

v alejích neprožitých lásek…

Teprve až poznáš

že NIKDY je tak krátké

a kam mizí tvùj obraz

v zrcadle potmě

za nocí

vonícími hvězdami

Teprve pak zjistíš,

že ta nejtěžší rovnice

je jen ta s jednou neznámou,

X

kterou znáš

už tak dlouho

Kam jenom jsem ho založil

snad omylem k červenému šátku

a modré košili, společně s tím zeleným

a odznakem vlčete, které se nebojí nikoho..

snad někde na dno ruksaku,

propáleného táborovými ohni

v osadách Askalon

společně s kytarou, které neschází

už jen ta nejsilnější struna,

co jsem nikdy neumìl doladit

nebo

do staré skříně,

na pùdu, k šatùm do tanečních

o dvě čísla menším

v jejichž kapsách asi zùstaly Sbohem

a šátečky

prvních lásek

a posledních vzpomínek..

Snad ohluchlo

jodlováním zrezivělých Oktoberfestù

osleplo záblesky poznání všeho,

co poznat se nechtělo

a oněmělo aby nemohlo vyslovit více

než se mùže vzít zpět..

ztratilo cit i čich zarostlými ranami

po trnech vonavých rùží

z visutých zahrad,

které se zřítily,

podemleté vodami Halise,

jejichž proud jsi nechtěně překročil…

Snad schovalo se tak,

abys ji nemohl rozluštit

pro vlastní dobro

a klid ,

pro zachování víry,

že jednou a navždy ho najdeš

a dosadíš

do zkoušky správnosti

té rovnice svého vlastního života…

Tvé osobní,

Nepoznané

X