Na střeše den

změněný v báseň

dnes ráno kokrhal

spala jsem neklidně, jak jsem se těšila

že magické řemeslo

semele slovo v zázrak

však mlelo se

zas v domě vězňů

na půdách spali ti

co spí jen hlavou dolů

když jsem šla večer z práce domů

Barbora svítila - ty černé kruhy

jak prsten planety

však samí netopýři, úsměv

už se mi stýská, ulice páchly

shnilými hruškami

jsem zase zpátky, že by mladá? když venčím psa

mám děravé boty - tak jako tenkrát, a zas

mám nové oči, ta mladá maminka s kojencem v dece

určitě plakala, kdo se dnes smál? a kdopak plakal?

den byl jak duben, ženská rozmarná

co neví, neví, jak se tvářit. Pod novým deštníkem -

je krásně modrý  - já jsem se hihňala.