Začínám tě chápat, rybí kůstky hnijou v moři, tak velkém za městem v Tvých očích.
Poslouchám.. i když trpělivost je má slabá stránka.Cháron převozním a jeho tajemství.
Pochybuju, jako Ty, vznáším se a letím, město zabalené v oblacích. Že ustoupí mým dotykům červené slunce, na černé obloze,
Řetězy okovům,systémy pramenům... Mlčíš? Nauč je ta správná slova. Žádný gesta,něco v Tobě spálil oheň a něco vzala voda. Je jasné co chci říct, je ale jasné, co oni chtějí říct? odpověz si sám. Drsná realita?! Karty sami se obrací. Vidí to celej svět. Náš malej svět. Je jako ty,na provazu dlouhých roků sám sebe oběsíš.Mnoho lidí a tak málo břehů..příteli, chtěl sem jen říct, že byl si na té lodi semnou..i s mým tajemnstvím..že neodvezl jsem tě na druhý břeh, že nedal ti požehnání, o tom samozdřejmě pomlčím.Nic! prázdno..podívej na Zem, truchlí, hledají odpovědi na mé otázky, klekají si na kolena, potřebují mě. Už ztloukají mu kříž, ano je to směšný, jak nesou ty prkna a...nejsem tam a oni také ne..to je na tom legrační, že? Posloucháš mě? Nenech si to divadlo ujít, vždyť kolik je zde zábavy? jak sebou hází, trhá řetězy..povolí? Kdo? ptáš se, vždyť sám víš. Raději dívej se..to je show.Jak křičí jeden přes druhého, odejdi,nebo zmiz,chtěl bych ti říct pravdu,ale žádné nevěřím. Objímají své ega,pošetilost,symboly krásy a síly, objímají sebe navzájem..krmí se až dusí..
mají strach že jednou nastane to velké nic. Chááárooon! pamatuj si mé jméno a kdykoliv ..a kdykoliv jistě..tě zas uvítám! |
|
