Dílo #10495
Autor:la_bete
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.10.2004 13:23
Počet návštěv:404
Počet názorů:4
Hodnocení:1

Prolog
ach ta bohéma...
MONTMARTR
Viděl jsem tvář
v hluboké zeleni
a ta tvář prý byl Boží
a její slova byla slinami
plijícími na naše hlavy.
Však jsou jen naším výsměchem,
neboť barvy světa
jsou jen trsy zvadlých slunečnic.

Suzane, arbitre všehomíra
můj jazyk nepoznal lež,
leč ani pravdu,
tak řekni mi,
co mám chtít?

Jenže mešní víno je trpké
a božího těla se nenajíš.
Vždyť jsme jen Lautrecovy zrůdy
zvrácenosti dne,
probuzeni ze spánku
do snu,
který nekončí.
Tak rozhoďme nohy v kankánu
pomalého umírání.

Názory čtenářů
13.10.2004 13:25
Wopi
fajn
13.10.2004 14:27
Delphy
to je z té kavárny, nebo úplně mimo inspirace? :)
14.10.2004 14:31
aldebaran
chvalitebné
15.10.2004 10:09
Leon Chameau
Absinthové

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)