Svého času (okolo roku 1992) jsem byl přijat na Stavebním bytovém družstvu jako pracovník rozúčtování ÚT, TUV a SUV. Důvod mého přijetí byl prozaický : v kanceláři pracovali tři dámy : šéfová a její dvě podřízené. A jak už to při těchto počtech bývá 2>1 a šéfová, přestože mohla mít svoji kancelář pro sebe, trvala na tom, že chce sedět s těmi dvěmi. A tak se stalo, že jsem tam nastoupil já coby obrušovač třecích ploch. Vzhledem k tomu, že jsme se v místnosti cca 3x4m tísnili čtyři a také díky tomu, že úřední dny byly pět dní v týdnu, vystřídalo se na těch třech místech okolo mne cca 15 žen v průběhu 1,5 roku. Jednou z nich (nejmladší) byla Miládka, dívka, která vstávala každý den o hodinu dřív aby si mohla udělat celkovou rekonstrukci obličeje a končetin a v průběhu dne si na to udělala dalších pět revizí (po příchodu, svačinka, před obědem, po obědě, svačinka a před odchodem). Nutno dodat, že voňavka jí vydržela maximálně dva dny. Ke své vlastní škodě to přeháněla, takže nejlíp vypadala jednou když zaspala a ranní část údržby nestihla. Bohužel to zase hned dohnala. Oblečení neměla nikdy stejné což uvedla i příhodou z maturitního plesu, kde si po zjištění, že její kamarádka má takové šaty, jaké si chtěla sama původně vzít, hluboce oddechla a prohlásila, že v jiném případě by se jela domů (cca hodina cesty tam  a hodina nazpátek) převlíct. No a tato slečna jednou rozsypala po koberci kolečka s děrovače a když jsem prohlásil, že tady byl někdo šikovný uraženě vyplula ze dveří. Vrátila se zpátky asi za 10 minut s kolegou, který ji donesl malý vysavač z přízemí do patra, poděkovala mu a jala se vysávat. Po 30 vteřinách marného snažení pronesla druhá kolegyně větu : "VÍŠ MILÁDKO, TEN VYSAVAČ SE MUSÍ NAPŘED ZAPNOUT DO ZÁSUVKY"