„Stojí to za houby“ řekla princezna Laurinka a zhluboka se napila brusinkového džusu. Toho, co po něm zůstává taková ta  trochu trpká pachuť na patře. Tatínek král, kterému budeme říkat Al, se jen trpce pousmál. Věděl totiž svoje.Věděl, že problém s trpaslíky mu pomalu, ale jistě přerůstá přes hlavu.  Miloval totiž k smrti houby a trpaslíci už několik týdnů všechny rozkopávali a ty které nezničili, tak ty snědli. Připravovali si je přímo pod okny královského paláce a král mohl zešílet chutí. Vyslal tedy k Velkému trpaslíkovi poselstvo s diplomatickou nótou asi v tom smyslu, že pokud nepřestanou, nechá všechny trpaslíky vyrůst, ovšem kromě Velkého trpaslíka. Laura i ostatní členové královské rodiny věděli, že král nemůže nic takového udělat, ale nechali ho v jeho blažené nevědomosti, protože to byl neškodný a vcelku roztomilý stařík a nechtěli mu kazit pocit vlastní velikosti. Taky trpaslíci si z něj nic nedělali a dál si vařili své speciality ze speciálních hub.

    Princezna Laurinka měla dva bratry. Nikdo nevěděl který z nich je starší, protože královna La nikomu nechtěla říct jestli je starší Lu nebo Ma. Bylo to ale vlastně jedno, protože  ani jeden se nechtěl po panu králi chopit moci a vládnout. Jedině krásná a moudrá Laurinka měla skoro všechny předpoklady pro vládnutí. Chyběl jenom jeden. Jenže zrovna ten nejdůležitější. Prostě nebyla chlap a tradice a zvyklosti to nedovolovaly. Byla pouze jediná šance jak by se mohla dostat na trůn kromě té, že si tam sedne. Musela by  zachránit oba bratříčky z nějakých spárů. Nejlépe oba najednou a samozřejmě úplně sama       .

    Jednoho deštivého rána, které nestálo ani za otevření oka & okna a kdy ani šílený strýc Wo neměl žádný nápad jak dokázat spojitost mezi celkovou inteligencí jedince a používání mezer za čárkami, se ozvalo bušení na těžká dubová vrata zámku. Lu se tak lekl, že překousl lžíci, kterou zrovna pojídal brusinkovou marmeládu. Ma se dlouho nepříčetně smál a pak ho dobře mířenou ranou  rozdýchal a vrazil si palec do pusy čekaje pochvalu od matky, která právě rozčesávala nádherné vlnité vlasy princezniny. Mezitím klíčník otevřel bránu a do zámku vpustil nějakého posla. Uvedl ho do přijímacího salonu a šel  králi ohlásit návštěvu. Zastihl Ala zrovna při pozorování hvězd, což byl všeobecně známý koníček krále. A to i když nikdy nevlastnil dalekohled. Al tedy velmi neochotně, no dalo by se říct velmi nasupeně, se odebral  přijmout posla a vyslechnout si co mu přináší.

    „Jsem posel Velkého trpaslíka jménem Igi" prohlásil posel a spokojeně si olízl namodralé rty. Udělal na Ala dojem a to bylo přesně to co potřeboval. „Velký Igi se rozhodl, že si vezme princeznu Lauru nebo královnu Ma“ prohlásil posel dále a vítězoslavně se rozhlédl co na to říkají ostatní. Nikdo jiný tam však nebyl a tak se nervózně zasmál a dodal si kuráže mocným hltem z láhve schované v rukávu, což neušlo Alovi, který se na něj žádostivě zadíval maje chuť ho také požádat o hlt něčeho ostřejšího. Posel vida, že král není schopen pochopit hrozbu, kterou mu sdělil, rezignoval. Přisedl k Alovi a společně zkrátili životnost ještě dalších dvou lahví, které posel bůhví odkud vytáhl. Když už nebyli schopni jediného souvislého slova tak se rozlétly dveře a na prahu stál Igi. Z očí mu sršely blesky, protože neměl zrovna dobrou náladu. Přišel, aby podpořil svého posla a teď viděl jen dva ožraly, kteří se navzájem podpírají předstíraje rovnováhu. Posel, který se mimochodem jmenoval Sta, něco nesouvisle blekotal než se mu podařilo vysoukat ze sebe takřka souvisle větu, která Igiho doslova rozházela. „Nazdar kamaráde, dáš si taky?“ řekl totiž, přičemž se přiblble usmíval. „Hi hi hi“ zasmál se a zřítil se mezi stoly, kde spokojeně usnul. Igi zavrávoral zhnusen poslem Stem a mocně zahřímal něco, co mělo mít dalekosáhlé následky pro celé království. „ Vásny všach prolíknám“ hřměl. „ Stej strachni všaceni“ burácel. Toho už byli všichni účastni, protože Igi se skutečně rozlítil a řval na celý zámek jak píchlé prase.

Bohužel trpěl drobnou vadou výslovnosti při rozčilení a tak nebyl schopen souvisle ze sebe něco vypravit. Lu a Ma se svíjeli v křečích jak je Igiho velmi podnětné věty rozesmály. Královna La si s krajním odporem prohlédla situaci a vida vyprázdněné lahve, srazila Igiho k zemi domnívaje se, že je také nachmelen jako ostatní. Igimu  se zamlžil svět. Takovou ránu skutečně nečekal. Laurinka všechno z dálky nezúčastněně pozorovala a pomalu se jí v hlavě začal rodit plán jak získat trůn. Mezitím však události nabraly prudký spád. Al se probral a vrávoraje se snažil dostat z dosahu rozlícené La . Přitom však zakopl o spícího posla jemuž svými nekoordinovanými pohyby vyrazil dva zuby a natrhl ucho. To posla probudilo natolik, že bolestí vystřízlivěl. Okamžitě si uvědomil situaci, vyplivl vyražené zuby a opatrně se blížil k chechtajícím se bratrům, maje v úmyslu je zajmout a začít vyjednávat o podmínkách svého původního záměru. Měl poněkud ulehčenou situaci, poněvadž La neustále zpracovávala Igiho. Tudíž nemohla rozpoznat poslův záměr a včas mu ho překazit.  Naopak Laurinka moc dobře poznala o co mu jde, ale protože přesně tohle se jí náramně hodilo, nehla ani prstem a v klidu popíjela svůj brusinkový čaj. Ve chvíli, kdy La držela krále a Igiho pěkně pod krkem, dospěl posel k oběma bratrům a aniž by si toho všimli je svázal a odvlekl za nejbližší sloup. To byla přesně chvíle pro Laurinku. Skokem byla u bratrů a vyrvala je ze spárů posla Sta. Jenže ouha. Posel si toho všiml, nechal oba bratry  utíkat a vrhl se na Laurinku. „Budeš mou“ sebevědomě prohlásil a ďábelsky se zasmál přičemž odhalil svůj pochroumaný chrup. Princeznu polilo horko až jí na tváři vyskočily pupínky.

      V tom se rozletěly dveře a v nich stál ve zlaté zbroji syn sousedního krále Tom. Princezně se podlomila kolena. „To je on“ vydechla a srazila loktem posla k zemi. V jejích světlemodrých očích se zablýsklo.  Tom trochu znejistěl, vida, že mu vlastně nezbyla žádná příležitost jak vykonat hrdinské činy. Laurinka k němu přistoupila a řekla „ Brý den, pane“. A aby řeč nestála tak dodala „Jak se máte?“ a padla princi do náručí. Tom hekl, protože byl jako pápěrka, ale Laurinka mu dala zamilovanou herdu do zad a tak už radši neprotestoval.

       Teprve teď si La všimla, že její potomstvo bylo v nebezpečí. Starostlivě všechny přehlédla a vida že Lu a Ma spokojeně z toho šoku usnuli a Laurinka jakože je v objetí s krásným princem, roztřásla se a rozplakala. „ To se musí zapít“ prohlásil Al a společně s Igim, poslem a královnou odebrali se do vinných sklepů zámku odkud už nikdy nevyšli.

Laura si vzala Toma a spokojeně vládli až do smrti.

A co se stalo s oběma bratry? Lu po prostálém šoku objevil v sobě do té doby skrytý hudební talent a stal se z něj jazzový pianista. Ma se už nevzpamatoval a začal psát básně.