Probuzeni do vlhkého rána

šálek čaje u řeky.

Tělo i mysl utahaná

říkají ne, ne navěky.

Odevzdaně vyčerpáni

dáváme člun

vodě žlutobílé pěny

a malých vln.

Něžně nás přikrývá řeka

vonným závojem šedých par,

jimiž k nám slunce vtéká,

kreslíc pavučiny zlatých čar.

Dvojice osvícených bláznů

ve svatém tanci světla,

dvě svíce hořící v prázdnu,

řeka z mlhy vykvetlá.

Nehybně němé tělo šílí

ve člunu na hladině řeky.

Duše i mysl pro tuhle chvíli

mohla by žít navěky.

Z teplého náručí krásy

nás vyrval stín.

Dva pohledy, jak němé hlasy

šeptají: "Já vím."