Tohle je píseň mlhy v kolejišti Tohle je píseň mlhy v kolejišti, únavy, co se nezmění a nikdy nemine. Strach plný nenávisti ve chvílích prozření. Vracíš se v podzimech.
Je stále lehčí nemyslet na tebe, úzkost vepsanou ve všech tvářích, a na tu řadu válečných let, na ty, co nikdy nevstanou, na bolest stáří.
Je stále lehčí nemyslet na sirény, jak houkaj - na poplach. Je stále lehčí nemyslet… A z toho nejde nemít strach…
Po ranním městě, souvisle poztrácenou tmou (nahou a unavenou) je stále lehčí nemyslet (ale ne zapomenout).
není to špatný ... pouze tehdy když si představím to ráno kdy se vleče nejem moje tělo se mnou .... a tak nějak rozmlženě se mi zdá vše agresivní ... to tjo*