jak štěpy jabloně roubovali mi ženskou poddajnost však někde zplaněly, vlčí výhonek hrála jsem na hoboj a smečovala po rozích, úklony, záklony stoj spatný, a rozkročit a upažit bóže, tak tohle by mi šlo místo modlitby ta běžná rozcvička, i v deštích suchá a z copu na zádech i kdyby vítr zuřil nečouhne hloupý vlásek konzervy paštiky husa se na nich smála jsem neotvírala, vždycky jsem říkala že vím, i když jsem ani netušila
dvakrát do roka bílila jsem sklepy čisté vápno na temné kouty přes ještěrky, ryby k řasám jsem nedohlédla, a muž byl propast plná stálých potřeb, který mi srdce rval měla jsem auru zelinkavou jak husí trus nemožná malá coura |