Vaše díla  Vaše sbírky  Avíza  Názory  Vámi hodnocená díla  Vaše názory  Historie  Oblíbení autoři  Vaše stránka 

Dílo #10048
Autor:la_bete
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:29.09.2004 13:25
Počet návštěv:499
Počet názorů:6
Hodnocení:3

Prolog
prozměnu trocha nostalgie. ale začíná mi to být jasnější
SVÍTÁNÍ
Kolik nenávisti si ještě musíš vyslechnout
z mých pokousaných úst!

Víš, někdy hladovím,
abych zahnala hlad
a někdy, někdy nepřicházím.
Obnažuji se ve svém úsměvu.

V noci, v parku,
ležíc na obličeji,
cítím tvůj opatrný dech.
A dál si probodávám ruku stéblem trávy.
Když to nepochopíš, nemůžeš to prožít.

Květy opadávají ze stromů a zavírají bary.
Rychle! Chytni mě za ruku,
je to melancholie
co se do mě zakousla.
Za chvíli bude čas,
kdy se vrátím domů
a zapomenu...

Názory čtenářů
29.09.2004 15:06
Albireo
Zajímavé verše!
29.09.2004 17:53
Delphy
ano, z pokousaných úst..
********t*
29.09.2004 22:17
Rozárka
Hmm ta poslední strofa je jak ze mě, ale tak už to asi na světě chodí.
Když to nepochopíš nemůžeš to prožít- když to neprožiješ nemůžeš to pochopit- když to pochopíš nemůžeš to neprožít- když to prožiješ můžeš to nepochopit...
Ach jo
30.09.2004 14:11
karel_letoun
Co jako?
01.10.2004 15:46
Hester

moc dobře *

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)