Hlavou jí to pořád vrtá,
kdo může dát na Seiferta.
Zkrátka, straší jí to v bedně,
že kdo píše takhle všedně
o kosech a rýmovaně,
laureátem, že se stane.

At si kdo chce co chce říká
copak je to za básníka,
kterého svět neděsí,
nepodléhá depresi,
zdeptán není chvilku každou,
laškujíc se sebevraždou.

Prostě, to pro ni nic není...
jo, takové znásilnění,
chmury v duši, v těle děs,
orgasmus svůj na přetřes
jako správné koření,
do básně dát nelení.

Nebo bílí havrani
co tříští skálu žuloleskle,
novohrudy, ztichlé ve skle
na hřebenech do přístavu...

to zamotá přece hlavu
kdejakému kritikovi
co hned típek v kapse loví,
aby ještě v slzách slaných
frknul to hned
do Vybraných.

To se nosí, síla, nářez,
jen at čumí každý pařez
co ty se slovíčky umíš...

(až si jednou porozumíš,
možná už po maturitě
jistě někde vydají tě..)

..