Dílo #11585 |
Autor: | Stevenson |
Datum publikace: | 24.11.2004 00:42 |
Počet návštěv: | 3335 |
Počet názorů: | 32 |
Hodnocení: | 15 |
Prolog |
trochu přeoprášená starší...a jakákoliv podobnost je čistě náhodná.. |
|
Ona a Seifert |
Hlavou jí to pořád vrtá, kdo může dát na Seiferta. Zkrátka, straší jí to v bedně, že kdo píše takhle všedně o kosech a rýmovaně, laureátem, že se stane.
At si kdo chce co chce říká copak je to za básníka, kterého svět neděsí, nepodléhá depresi, zdeptán není chvilku každou, laškujíc se sebevraždou.
Prostě, to pro ni nic není... jo, takové znásilnění, chmury v duši, v těle děs, orgasmus svůj na přetřes jako správné koření, do básně dát nelení.
Nebo bílí havrani co tříští skálu žuloleskle, novohrudy, ztichlé ve skle na hřebenech do přístavu...
to zamotá přece hlavu kdejakému kritikovi co hned típek v kapse loví, aby ještě v slzách slaných frknul to hned do Vybraných.
To se nosí, síla, nářez, jen at čumí každý pařez co ty se slovíčky umíš...
(až si jednou porozumíš, možná už po maturitě jistě někde vydají tě..) .. , |
|
Epilog |
i nekamenovat, mohu- li prosit.. |
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Stevenson', 25.11.2004 02:57.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|