Dílo #21886
Autor:Piwor
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Vyznání
Zóna:Jasoň
Datum publikace:19.12.2005 21:06
Počet návštěv:1180
Počet názorů:3
Hodnocení:1

Podzimní sníh

         Sněhové vločky myšlenek na zimu plují vzduchem, tak lehce, jako by si neuvědomovaly, že po dopadu na uslzený asfalt zaniknou. Taková kolektivní sebevražda. A přesto, že dosud žádná nepřežila, létají s nadějí na existenci, dokud i ta poslední neumře. Není to marnost? Přecházím přes silnici a šlapu po tisících hrobech maličkých vloček. Boty mám nasáklé jejich slzami. Nechci mezi nimi kličkovat ani tančit, snažím se jich pochytat co nejvíc. Protože z každé vločky umírající na mém těle cítím, jak mě prostupuje maličko z její naděje...

Názory čtenářů
19.12.2005 21:13
logikJJ
no to je na přemejšlení
pláčou
pak šup
do rovu skáčou
(tím se vysvětlujou ty rovy prosáklý vlastníma slzama)
resumé
prostě netančíš v tom ještě podzimním sarjajtu
20.12.2005 14:08
JaP
... mrkev
21.12.2005 07:44
engelmar
Jo ale spousta jich dopadne na sněhový polštář a to pak vypadá nádherně. Já sníh prostě miluju a přesto, že bych se měl učit na zkoušky, tak jezdím na lyže.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)