Pod palmama někde na pobřeží zálivu Ao Nang nemají opice co dělat, a tak se škrábou v prdeli. Třicet kilometrů severně od města andělů a sídla boha Indry sedí v žaláři na samotce Mário. Byl odsouzen na 7400 let. Do Bangkoku se pokusil propašovat 391 tun opia, který mohl spolehlivě učinit na věčnost šťastnými všechny obyvatele Thajska, thajských nemluvňat, starců a žen včetně. Mário co dělat má: večer co večer přemýšlí nad útěkem a drbe se u toho na hlavě a ve vousech. Ale má to dávno spočítané, živý z téhle mizérie nevyvázne. A to ani v případě, že by mu pomohli Afghánci, naopak: Afghánci jsou vzteky bez sebe. Mário pokazil největší obchod v dějinách narkomafie, a pokud ho Afghánci nakonec vysvobodí, bude to jen proto, aby ho demonstrativně zabili. Seňor Tavarés z Bogoty to vidí mnohem růžověji. Chopí se jihovýchodního trhu a brzy je bohatý jak ředitel zeměkoule. Kouří doutníky, sosá Chateau d’Yquem Sauternes tryskáčem dovezeného přímo z Bordeaux a plácá mulatky po zadku. Jako suvenýr si Hugo Tavarés přeje vycpaného pitomce Mária. Kolumbijci svedou s islámisty bitvu o Mária přímo ve věznici. V naprostém chaosu, během kterého je podřezáno 182 vězňů a 310 dozorců, vítězí Paštunové. Chopí se Mária, za přednesu náboženských textů mu uřezávají koule, strhávají mu nehty a horkou jehlou mu vypíchávají oči. Krásná Karla tou dobou sedí stále na parapetu okna domu své tety v zemi javorového listu a zmocňuje se jí nějaké zlé tušení. Karle náhle puká srdce žalem, i v záchvatu šílenství a bezmoci umlátí malou Helenku tenisovou raketou. Z hlavičky ji udělá prejt. Když se Alice probouzí, podívá se letmo z okénka letadla a uzří provincii Québec, kterou právě zalilo podzimní severoamerické slunce. Helena ji klidně spinká v náruči a její matka je moc ráda, že to byl všechno jen zlý sen. (Ale řeknu vám na rovinu, měl jsem dnes během psaní o sebe trochu strach.) |