Dílo #51794
Autor:Mario Czerney
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Miniatura
Zóna:Jasoň
Datum publikace:17.09.2008 08:52
Počet návštěv:4651
Počet názorů:62
Hodnocení:13 1 6
Patří do archívu:<Soukromý> stanislav: temná taškařice

Prolog
 
povídka úmorná
  Už ani nevím co mě to napadlo, rozběhnout se za tím automobilem s
vozíkem, ze kterého čouhaly lidské nohy. Ale pěkně po pořádku: Stál jsem na zastávce a stejně jako všichni okolo jsem netrpělivě očekával příjezd autobusu. Nějaké ženské vedle mne klábosily o ničem, skupinka mladých stojících opodál, kouřících cigarety se smála čemukoli a nějaký chlápek – podobně jako já – tupě zíral před sebe a pozoroval silnici, po které  v neúnavných šňůrách táhly vozidla. Zřejmě i on, stejně jako já, poslouchal rozhovory lidí, se kterými nás svedla autobusová zastávka.

 V té nejapné chvilce ničeho a nikoho jsem najednou zaregistroval postarší auto s vozíkem.  Auto mělo barvu červenou a ten vozík byl takový ten obyčejný, hliníkový, pokrytý nějakou světlou dekou nebo plachtou. Nijak zvláštní výjev: je přece pátek, letní dusný podvečer a někdo zřejmě spěchá na chatu nebo k vodě, nebo k jakému čertu. Akorát, a to si uvědomuji až dnes, to auto nemířilo z města, ale do města. Pak sice uhýblo na vedlejší silnici, ale už mi nikdo nerozmluví, že to není další podezřelá věc.

 Červená Škoda (byla to určitě škodovka, takovou červenou barvu, takovou tu vyzvracenou, mívají jen škodovky - to mě taky napadlo až
teď), se zastávce pozvolna vzdalovala, ale já ji stále sledoval. A pak
se to stalo: všiml jsem si, že z vozíku čouhají lidské nohy, možná jen
jedna noha a jedna obnažená kost! Byla to lidská noha, to bylo hned
jasné, jen na lidské nohy se navlékají ponožky. Proužkovaná ponožka na lidské noze a druhá noha už skoro bez masa, obnažená a bíle svítící! Na vozíku za červenou škodovkou! Na rušné pražské komunikaci! Za bílého dne!

 Už ani nevím co mě to napadlo se za tím autem rozběhnout. Snad proto, že večerní televizní zprávy jsou stále plné všech možných nešvarů a nepěkností! A vždycky když se na ty strašné události koukám, přeji si, proti všem těm zločincům a neřádům postavit se a svou trochou změnit svět a udělat z něj modrý ráj, tak jako to bylo kdysi, když ještě žila maminka mé babičky a její tatínek také ještě žil... A běžet za vozíkem s lidskýma nohama mi přišlo věru jako dobrý začátek.
  Rozběhl jsem se a stále ten vozík viděl před sebou. Naštěstí se tvořily menší kolony, takže i auta vozící části lidských těl musela přibrzďovat a zpomalovat. Takže jsem stále běžel a stále měl tu škodovku jaksi v dohledu a tím i v dosahu. Ale vedro bylo odporné, a mě i přes všechnu snahu ubývalo sil. Nakonec jsem už jen tak vyklusával nebo spíše šel po krajnici, škodovka byla dávno tatam, akorát jsem ještě spatřil jak odbočila na nějakou vedlejší silnici, kolem mě projel můj autobus a jeho řidič nevěnoval mé mávají ruce žádné pozornosti.
  Nechtělo se mi stopovat žádný jiný automobil, měl jsem strach, že
skončím stejně jako ten ubožák z vozíku od škodovky a tak jsem se zase nadechl a běžel jsem. Ve chvilce fyzického vyčerpání se přede mnou jako na zavolání boží objevila nádražní budova. Okamžitě se mi zase rozjasnilo: koupím si lístek a budu honit škodovku s vozíkem jako řádný cestující vlaku. Je to nejen rychlejší, ale i pohodlnější. Budu i méně podezřelejším a navíc se už stmívalo a ví bůh jak by to dopadlo,
kdybych zůstal někde mezi městem a jeho periferií na pospas grázlům a
místním neřádům.
 „Dobrý den, kam to bude?“ Slečna za přepážkou si mě zvědavě
prohlížela. Jakpak by ne! Byl jsem upocený ke každičkému chlupu a z očí mi jistě třeštěla hrůza a bylo v nich možno si přečíst: Honí se za
lidskýma nohama ve vozíku. Vlastně jsem ani nevěděl kam chci jet, jak
bych to také mohl vědět. Tak jsem jen máchl rukou a naznačil směr
jízdy.
„Cože??“ Kam to chci vlastně jet. Znova jsem zamával rukou ve směru silnice kam mířilo to podezřelé auto.
„Na Všetaty?“ Probůh, co já vím! Copak já vím jaký je to směr?!
„Slečno, já nevím jaký je to směr. Když říkáte na Všetaty, tak tedy na
Všetaty.“
„Takže do Všetat?“ Co bych asi tak dělal ve Všetatech? To auto mohlo jet klidně dál než do Všetat, mohlo si to táhnout třeba až do
Děčína. Nebudu riskovat další ztrátu času, když bych náhodou zjistil,
že ve Všetatech to auto není: zase bych si musel kupovat jízdenku a
zase složitě vysvětlovat kam to vlastně chci jet.
 "Do Děčína, slečno, do Děčína!"
Epilog
 

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Mario Czerney', 18.09.2008 15:53.

Názory čtenářů
17.09.2008 09:00
stanislav
pěkný příběh. asi něco podobného jako v černej sanitce, tam se taky dějou tyhle podezřelý věci...
17.09.2008 09:15
Pan Japko
hihi
17.09.2008 09:19
Mbonita
:-)úmor do padnutí:-)
17.09.2008 10:03
fungus2
Dobrá povídka.
17.09.2008 10:04
Mario Czerney
 
fungus2 napsal(a):
Dobrá povídka.
Tvůj názor je dobrý názor!
17.09.2008 10:07
stanislav
Mario Czerney napsal(a):
 
fungus2 napsal(a):
Dobrá povídka.
Tvůj názor je dobrý názor!
to se povedlo. to fungus taky řiká...
17.09.2008 10:16
stanislav
napsaných názorů: 16029

až mě to zaskočilo.... to je jako 16.029 příkeců z mý strany.... ty vole...
17.09.2008 10:20
hrobnick
Pan Japko napsal(a):
hihi
17.09.2008 10:20
Mario Czerney
ty krávo!

17.09.2008 10:44
silent
Hmm...a proč je ta povídka vlastně úmorná?
17.09.2008 10:50
stanislav
silent napsal(a):
Hmm...a proč je ta povídka vlastně úmorná?
znáš historku lukááše malátka a jeho syna? kterak ten děl, že ta pohádka z rádia, o které hlasatel řekl, že je humorná, je úmorná? tuze jsme se nasmáli, lukáš o tom povídá dodnes, je to evrgrýn!
17.09.2008 11:03
haha
h/úmorná:)
17.09.2008 11:08
haha
stanislav napsal(a):
pěkný příběh. asi něco podobného jako v černej sanitce, tam se taky dějou tyhle podezřelý věci...
hrozná nuda to je:)
)černá sanitka)
17.09.2008 11:41
stanislav
haha napsal(a):
stanislav napsal(a):
pěkný příběh. asi něco podobného jako v černej sanitce, tam se taky dějou tyhle podezřelý věci...
hrozná nuda to je:) )černá sanitka)
já to nečet. hehe
17.09.2008 11:54
Mario Czerney
silent napsal(a):
Hmm...a proč je ta povídka vlastně
úmorná?
stanislav napsal(a):
silent napsal(a):
Hmm...a proč je ta
povídka vlastně úmorná?
znáš historku lukááše malátka a
jeho syna? kterak ten děl, že ta pohádka z rádia, o které hlasatel
řekl, že je humorná, je úmorná? tuze jsme se nasmáli, lukáš o tom
povídá dodnes, je to evrgrýn!
Poodhalit tajemství tohoto díla? A to jako vážně? Máte to mít!
Samozřejmě, že je nepochopeno. Je-li bráno v rovině reality, zůstane to tak.
Všechno jsou to myšlenky a dohady, které nás šidí, které nás posouvají a my vůbec nevíme kam. Ženou se a my jsme šílení a jdeme za nimi!
K pochopení je třeba jisté  úrovně, vědět, že pomezí mezi realitou a snem je přepůlené ostatným drátem a v něm je dva tisíce voltů. A znamená to shořet, chce-li se žít.
To je asi tak všechno. O tom je tahle povídka. Trapné vysvětlení? To nevadí. Bláboly.
Cože? Že ne?
Jakto?
Kdepak.

V jedné ulici jistého města propukl velký požár, plameny šlehaly vysoko do mraků. Dřív než přijeli hasiči, policie a autobus s japonskýma turistama, přiletělo na místo neštěstí  hejno poštovních holubů.
Propukla žranice. Pečená holoubátka padala z nebe. Nezachoval se jediný dopis.
 
17.09.2008 11:58
stanislav
sen a realita? někerý to maj pokupě. to je oukej.
17.09.2008 12:34
Mbonita
když je povídka úmorná..třeba avizovat do úmoru:-)))
17.09.2008 12:41
dlouhátlustáčára
Mbonita napsal(a):
když je povídka úmorná..třeba avizovat do úmoru:-)))
Ave avi :-)))
17.09.2008 13:57
stanislav
Mbonita napsal(a):
když je povídka úmorná..třeba avizovat do úmoru:-)))
ano.
17.09.2008 14:00
Dominika
 
stanislav napsal(a):
Mbonita napsal(a):
když je povídka úmorná..třeba avizovat do úmoru:-)))
ano.
provedu...
[ > ] [ >> ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)