Nebe zdraví mě, když protloukám se nocí,
S červánký zlatých slunečnic,
Stébla trávy se pod mojí nohou kosí,
V kapsách díru a v hlavě podnapilé skoro nic.

Kalhoty s puky a sako od obleku
zůstalo někde v trávě,
je mi tak krásně - skoro do breku,
řekl bych poskakujíc jako srna ladně.

Zdravím brouky a hýčkám pampelišky jasné,
Hlavu protíná mi melodie ptáků,
Vše je obyčejné a přesto neskutečně krásné,
Štěstím létám vysoko až k nadýchaným mrakům.

Usedám na zem a moku lahodného upíjím,
A pocit blaženosti v mé duši rozprostírá se,
Chtíčem a svůdností své tělo v jedno ovíjím,
Nic krásnější než pocitu orgasmu nezdá se
V tuto chvíli být.

S bílou kopretinou u cesty vzrostlou nedávno,
Jako němým svědkem mých blažených chvil,
Rozstříkuji své bohulibé vítězství,
Jak Bůh života a smrti sám bych byl.