Dílo #22917
Autor:engelmar
Druh:<žádný>
Kategorie:Jiné
Zóna:Jasoň
Datum publikace:21.01.2006 20:32
Počet návštěv:937
Počet názorů:1
Hodnocení:1
Patří do sbírky:Člověk číslo 1

Prolog
Toto dílko jsem psal nadvakrát, protože právě ono bylo rozděleno tím smutným okamžikem. Je to zkrácený přepis závěru dědový modlitby, kterou míval děda pověšenou nad postelí.
Dědova modlitba
Pociťuji, jak den ode dne ztrácím sílu. Byl jsem pyšný na to, že se stále mohu ještě měřit s mladými, teď už vím, že bych byl směšný, kdybych se o to pokoušel. Dej mi sílu, abych přijal život  tak, jak jej ty řídíš, ne mrzoutsky, ne lítostivě, ne jako odcházející, ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš a k tomu mi dej všechnu sílu srdce

Amen

Názory čtenářů

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)