Tohle je píseň mlhy v kolejišti
Tohle je píseň mlhy v kolejišti,
únavy, co se nezmění
a nikdy nemine.
Strach plný nenávisti
ve chvílích prozření.
Vracíš se v podzimech.

Je stále lehčí nemyslet
na tebe, úzkost vepsanou
ve všech tvářích,
a na tu řadu válečných let,
na ty, co nikdy nevstanou,
na bolest stáří.

Je stále lehčí nemyslet
na sirény, jak houkaj - na poplach.
Je stále lehčí nemyslet…
A z toho nejde nemít strach…

Po ranním městě, souvisle
poztrácenou tmou (nahou
a unavenou)
je stále lehčí nemyslet
(ale ne zapomenout).

Ukolébaná Prahou…