Dílo #3913
Autor:troufalost
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:03.03.2004 15:35
Počet návštěv:557
Počet názorů:2
Hodnocení:

Víla
Zelená
je Tvoje tvář, která hledí na mou.

Bílá
je ta Tvoje malá,
maličká víla.

Potíš se,
připomínáš jarní nebe.

To když řekne Ti,
že chce jenom Tebe
a Ty nevíš
jak jen jí říct,
že ji miluješ,
že sníš o chvíli
kdy jako doteky motýlí...
přiloží svá ústa na Tvé rty
a Ty chvět se budeš po celém svém těle
neustále,
od pondělí do neděle...

Ale jako život někdy zkončit musí,
tak i láska netrvá věčně
a i když se Ti to byť jen malinko hnusí,
tak i tato víla tento svět opustit musí...
navždy...
anebo jen na chvíli...

Odletí,
stejně jako žlutí motýli...
snad vrátí se.
Možná. Doufej.

Doufej,
že ji ještě někdy spatříš.

A stejně jako ostatní motýli,
i ji potká smrt,
ale až za chvíli.

Kde je má maličká víla?

Kampak jsi ji zatratila,
černá čarodějko?

Ty zlodějko!

Ty zlodějko lidských tužeb, srdcí a nadějí!!

Kampak se malé víly ztrácejí?

Mít alespoň malou, maličkou naději...

Na chvíli uvěřit, že se vrátí.


Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'troufalost', 03.03.2004 15:35.

Názory čtenářů
03.03.2004 21:47
Lu_Po
jo jo ....máš se nejhůř :) .. hééé
03.03.2004 23:47
criticator
Ach ne...


Bílá víla, jarní nebe, jenom Tebe, doteky motýlí, žlutí motýli... ostatní motýli (mimochodem "motýlY potká smrt"), lidské tužby, srdce a naděje...

To je opravdu strašlivý kýč.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)