Dívka (D) sedí na lavičce v parku. Nohy má přitažené koleny ke své hrudi, s chodidly opřenými o sedací část lavičky. Pomalu kouří cigaretu.

Zezadu k ní přistoupí muž (M) s revolverem v ruce. Přiloží jí hlaveň k zátylku.

M: „Neohlížej se!“

D: (Rozevře doširoka oči a nechá si zapálenou cigaretu přiloženou ke rtům.)

M: (Podávaje dívce šátek.) „Zavaž si oči!“

D: (Dívka odhodí cigaretu a uváže si šátek kolem hlavy.)

M: „Dej ruce za sebe, za opěradlo!“

D: (Sepne ruce za zády.)

M: (Sváže jí ruce a sedne si vedle dívky) „Pořád na Tebe mířím!“

D: „Cítím to.“

M: (Dlaní jí něžně otočí hlavu směrem k sobě.) „Polib mě!“

D: (Lehce se k muži nakloní a M se přiblíží k jejím rtům. Něžně ho políbí na rty.)

M: (Pomalu se zvedne, obejde lavičku, rozváže dívce ruce a uteče.)

D: (Rozváže si šátek, zvedne doutnající cigaretu ze země a dokouří ji, dívajíc se stále před sebe.)

Místnost. Vyšetřující policista (VP) a policista zapisovatel (ZP) u psacího stroje. Dívka (D) kouřící cigaretu.

VP: „Co se nám to tady, proboha, snažíte namluvit?!“

ZP: (Opakuje si polohlasně.) „... snažíte namluvit.“

VP: (Obrátí se na svého kolegu.) „Ježíšmárjá, takhle to tam nemůžeš napsat!“

ZP: „Ale...“

VP: „Jaký ALE?! Budu ti přesně říkat, co tam máš psát!“ (K dívce) „Jak vypadal?“

D: „Byl to hezkej chlap.“

VP: „Prokristapána, neříkala jste, že vás donutil, abyste si zavázala oči? Moment...“ (Diktuje ZP) „Piš: Byl to hezkej chlap. Tečka. Netvrdila jste, že vás nutil, abyste si zavázala oči?“ (A zpátky k dívce) „Na něco jsem se vás ptal!“

D: „Tohle žena pozná.“

ZP: (Jedním prstem ťuká do kláves a opakuje si.) „... jsem se vás ptal!“

VP: (Oboří se na ZP) „Pro rány Boží, tohle tam nepiš! Zbytečně to pak v lidech probouzí  nedůvěru k policii. Škrtni to a piš jen to, co řekne ona a co ti nadiktuju.“ (K dívce) „Pomůžete nám sestavit jeho portrét?“ (K zapisujícímu policistovi) „Tohle zapsat můžeš.“

D: „Měla jsem zavázané oči, nepamatujete se?“

VP: (K ZP) „Moment... tohle nepiš. Budeme si to se slečnou nejdřív muset trošku vyjasnit.“

ZP: „Mohl bych si mezitím skočit pro svačinu?“

VP: (Mávne rukou a s otráveným výrazem lehce přikývne. Mezitím co ZP odchází, obrátí se k dívce.) „Netvrdila jste mi, takhle náhodou, že to byl hezký muž?“

D: „Ano.“

VP: „Trváte na tom?“

D: „Ano.“

VP: (Zvýší hlas.) „Tak mi, prokristapána, řekněte, jak vypadal.“

D: „To nevím. Měla jsem přes oči převázaný šátek.“

VP: (Kleje.) „Panenko Maria.“

D: „Jste věřící?“

VP: „Cože?“

D: „Jestli věříte v Boha?“

VP: „Co to s tím má společného?“

D: „A mně očividně taky nevěříte, co?“

VP: (Vybuchne.) „Ježíši... Tady snad kladu otázky já, ne?“

D: „Přestaňte na mě křičet!“

VP: „Vy si z nás přestaňte utahovat! Vezměte si na věšáku svůj kabát a zmizte.“

D: „Ale co když to příště neskončí políbením!“

VP: (Křičí.) „Panebože! A co mám jako napsat do hlášení? Že k vám přišel hezkej chlap s revolverem v ruce a donutil vás, abyste ho políbila? Že to byl nádhernej mužskej, ale vy nevíte jak vypadal?“