snaživě mnohdy mozek ždímám (éch tupej je... ach-kouska břitu!) snad vyhledáš mne za úsvitu (snad ve snu uslyším tvůj dech)
optavé oči stočíš jinam a do sebe se zahledíš... co najdeš milá - to si nech! že ptáš se - Jsme?... A ty to víš?
již do něžna ti odpovím
Lásko - však tady budem na vždy snad v jiných tělech v duších jiných a neptej se... zdali jsme stíny!
my počátkem jsme abecedy napsáni t e s k n ě u sebe chceš vědět co jsme teda tedy když ty seš A... já povždy Bé
po zimách jaře puknou ledy a v jarech tají všecky tříště kuřata z vajec na vzduch rvou se
byť stínem jsme - však ožijeme...
příště...
* |
|