Letíme životem
a nevnímáme prosté
tu tneme bonmotem
pokolikáté? posté

a vrávoráme dále
vždyť není času nazbyt

... i slovo může zabít
když lež ozdobí krále
a učí, že to šlechtí

moudrost a banalita

je tolik svůdné nechtít
a číše nenalita
neb ruka druhou svírá
a třas má příchuť moci

za oknem zbytek noci
a z chrámu bliká víra
kdo zapomíná, zetlí
a rozpadne se v nuly

jen na okamžik světlý
se mraky rozetnuly
těch chvil je stále méně
a stálé míň to vadí

jed připomíná hadí
jiní se tisknou k ženě
a ty se tiskneš k sobě

však lid ti tleská zdola
a věrní stále chválí
cítíš se bohem zpola
a velkými jsou malí