se tiskne v mozol dlátko špalíček lípy v letokruhy uteče za pohádkou dýchne - a rozfúkne ty mlhy řezbář s cuchanou bradkou... (mne vůně dřeva povždy svádí) noblesně úběl řezby hladí
oko mu mžikem zazáří dořezlá hlava v tichý nádech... Pinocchio - ach ty taškáři! - se protáhne... jen polup v zádech ten malý rošťák mžikne víčky - Geppetto vínko do skleničky otře si kvapku na čele a klouček jásne - vím... bude psina! aj mi je náhle zvesele však majstr usnul a stářím dřímá kluku je zima - je porád bos dal prsty k nozdrám - dlouhej nos! vida jej - jsem se pousmál dlátem pak dosek botky z dřeva Pinocchio si je s smíchem vzal šel za nosem kde v sklence réva já nalil mu i sklenku druhou (ten klouček nehnul ani brvou!) Geppetto stále ve snění je unaven po dřevném díle... kloučka jsem v loutku proměnil živej byl přííliš roztomilej! tak oba potuhle tu leží
zatopím dřevkem - však už sněží...
 |