Tichneš

 tichneš
 jak mosty zklekávají do provlhlé hlíny
 nebe se prohýbá a visí z balkónů

 ve vzduchu cítit jaro s promočeným kabátem
 poštolka nade dvory máchla křídly

 pruhy na peřinách mokly, slunily se, řídly
 vzduch točil kolotoči až to bralo dech

 tichneš
 i doma na zádech

 
 Ale ta vůně

 psát verše
 rukou nevypsanou kdysi chtěl jsi
 způsobit dívkám omdlévání
 způsobit mistrům závratě

 ale ta vůně
 když držíš v rukách spisy Nezvala
 staví tě zpátky do latě

 joooo takhle psát ... proklatě

 
 Strojky hodinové

 vlečeme s sebou čas, uprostřed středomořských řas
 i v městech podél ošoupaných zdí
 i v domech, kde nikdo nebydlí

 má čas své obydlí