Dílo #68472
Autor:Andrew Maxwell
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:23.11.2013 08:10
Počet návštěv:402
Počet názorů:8
Hodnocení:6 3 4

Nad poli kostel, v lukách tráva


 Nad poli kostel, v lukách tráva
 má bota poutníkova vlhku odolává
 jak kráčím cestou tvou, můj pane
 vždy čekávám, co krásného či zlého se mi stane

 a vždy se něco stane, i trochu nečekaně

 nad loukou hřbitov, s kostelíkem malým
 kde duše našich milých věčně spočívají
 vždy, když jdu kolem, chvíli zastavím se s nimi
 to oni ne, to my jsme svojí cestou vinni

 pokřivlá lípa tobě i jim stíní

 nad poli kostel v lukách tráva
 mi v hrudi klidu dáti nenechává

Názory čtenářů
23.11.2013 15:33
pedvo
Ty nemáš klid, tvá báseň však klid vyvolává
Velmi příjemné čtení; u témat se hřbitovem tomu tak nebývá, asi je to tedy takovou nějakou vyrovnaností.
23.11.2013 20:27
josefk
Andreasi, mám podobné nálady, trefil ses, jen ty duše já cítím radostně, v luftě kolem sebe :) a v zemi těla mne nerozesmutňují a nezneklidňují :)
24.11.2013 10:31
slunečnice
Akvarel Josefa Lady - Léto
.."to oni ne, to my jsme svoji cestou vinni" - přesně, jak to poslední dny prožívám já - trefil ses.
Přikoulím jednu
25.11.2013 08:02
Andrew Maxwell
jsem rád, že jste hodnotili. Básnička vznikla na základě čtení o Máchově životě i pár jeho věcí, neklid na konci není neklid nepříjemný, spíš připomínající, že je tu něco víc
26.11.2013 12:00
alex
...člověče, já Ti sem naházím nějaké ty kulaté nesmysly - komu jinému :)
27.11.2013 07:49
Andrew Maxwell
alex napsal(a):
...člověče, já Ti sem naházím nějaké ty kulaté nesmysly - komu jinému :)
vážím si toho, děkuju

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)