prošel jsem ulicí, bylo to ve dvě ráno, asi
  lampy se zhasínaly jak svíčky na dortech
  za okny třásly se - ne zimou - žitné klasy
  jak vítr hnal se krajem, i slyšet bylo vzdech

  prošel jsem pod mostem, už bylo kolem třetí
  rosa se s trávy smetla - jak goblén v Chartúmu
  poslal jsem hvězdám světlo, jež jinak nepoletí
  než je-li dlaní hnětlé v kvítek ocúnu

  prošel jsem vraty dvora, kde věším prádlo, piju
  to prvé málo často, to druhé  přespřílišně
  zamrzlá voda v studni vsází, že jí led nerozbiju
  dnes drží polomrtvé vědro v chvatu pyšně

  vešel jsem do dveří, a hnedle vidím svoje spaní
  vždy jsem tu spával - student, chlap, pobledlý kmet
  smím zůstat do chvíle, než shořím ve svítání
  pak cestu ku kostelu, já znám už nazpaměť