Prázdný pytel

   máloco evokuje tolik podivností jako pytel
   ležící na židli
   v domě kde nikdo nebydlí
   a kde v krbu jen tak kousek Santovy ponožky

   záclonky ušité z šatů nebožky
   krásně lemují špinavá okna spolu s muškáty
   na stole u židle pes loví ocucané beskydky

   pytel je nehybný jak truhlík na kytky
   pohrabáč u zdi ještě nese památku
   po vraždě mluvícího mima
   a zadku bez kalhot je nutně v obýváku zima

   Tryskáč a pláč

   špagety v balíčku popsaném nápisy
   pod stolem cupuje černobílý pudl
   hromádky příruček schované odkdysi
   prohlíží starý pán, na burze vteřin zchudl

   na nožce modýlek stíhačky mig-21
   za dvířky vitríny v nekonečném pádu
   ručička času jindy tak neposedná
   pomalu dobíhá k cílové pásce hladu

   otoman pod oknem vrže, když ulehá
   do stropu opírá unavené oči
   motory tryskáče vrčí, jak odlétá
   na tvářích krůpěje, když pilot do vln skočí