(kulisy evokují atmosféru poklidného nedělního dopoledne ve všední české domacnosti na počátku 21. století)


Já: (Hraju s nejstarším a prostředním synem karty)
Nejmladší:"Dáš mi salámek?"
Já:"Dám, až dohrajeme tu sedmu"
Nejmladší:"Ten co je v ledničce.Slibuješ?"
Já:"Slibuju."(Nevidím v to problém)
Nejmladší:(Podezřele klidně čeká až dohrajeme)
Nejmladší(po dohrání partie):"A teď mi dej ten salámek."
Já:(Otvírám ledničku,salámek je už starší. V duchu proklínám manželku, že mě na salámek neupozornila)

(Nejstarší a prostřední mě pozorně sledují. Nedodržet slib, na to jsme u nás dost citliví. Ani já to nemám rád.)

Já:(S velkou nechutí se rozhoduju pro menší zlo - plátek salámku.)
Já:"Tady máš ten salámek. Bude poslední. Rozumíš, tenhle je poslední"
Nejmladší:"Tenhle bude poslední."(ukazuje mi obdržené kolečko salámku)
Nejmladší:(Po zkonzumování kolečka salámku.)"Já chci ještě jeden poslední salámek"
Já:"Poslední už si dostal. Ten co jsi dostal už byl poslední"
Nejmladší:(dupe nožičkou)"Ale já chci ještě jeden poslední."
Já:(dívám se jinam a nereaguju)
Nejmladší:(Zvedá ruku nad hlavu) "Vidíš, takhle dělám rukou."
Já:(Jsem rád, že se hovor stáčí jinam) "Vidím."
Nejmladší:"To přísahám."
Já:"Cože?"(někdy se mi stává, že nově osvojeným pojmům nejmladšího hned neporozumím)
Nejmladší:"To přísahám, že už bude poslední."
Já:"Co poslední?"
Nejmladší:(usměv plný nadějě)"No ten salámek, že už bude poslední"

(Mezi tím vypuká rvačka mezi nejstarším a prostředním. Nejmadší se jí okamžitě s chutí zúčastní. Než se stačím zorientovat, kopne prostřední nejmladšího vší silou do břicha. Nedivím se mu. Kdybych prohrával v souboji se silnějším, a někdo slabší by mi přišel škodit, taky bych ho nakopnul.)

(Vysvětlivka pro rodiče jedináčků a děvčátek: Pokud kopne šestileté dítě svého tříletého bratra do břicha, tříletý odlétne asi dva metry, upadne na zadek, převalí se na záda a udeří se do hlavy o zem. Vypadá to dost hrůzostrašně.)

Nejmladší:(Vydává ohlušující řev. Drží se za břicho a svíjí se.)
Já: (Podle toho, že mě nejmladší po očku sleduje, zda vidím jak trpí, usuzuju, že to na okamžitý odvoz k lékaři nebude)

(rvačka ustává)
Prostřední:(Potichu, nesměle navrhuje, že si bude s nejmladším stavět dům - zřejmě ho tíží svědomí) 
Nejmladší:(okamžitě utichá, vstává a jde pro kostičky)
Já:(nechápu, jak může dítě, vydávající řev srovnatelný s jekotem startujícího letadla slyšet polohlasně pronesenou větu) 

(Hrajeme s nejstarším dámu, nejmladší s prostředním si staví - vzácných pět minut tiché harmonie)

Nejmladší:" Mě bolí bříško"
Já:(trochu znervozním) "Ukaž, kde tě bolí bříško."
Nejmladší:(Oparně si vyhrnuje košilku, a ukazuje přesně to místo kam byl kopnut) "Poslechni si co říká."
Já:(přikládám ucho na bolavé bříško)"Říká, už to bude pomalu dobrý. Za chvíli se zahojí a přestane bolet."
Nejmladší:(usedavě pláče) "Néé, to neříká."
Já:"A co teda říká?"
Nejmladší:"Bříško říká, že chce salámek, aby přestalo bolet"
Já:(nereaguju)
Nejmladší:(Pláče,zvedá střídavě levou a pravou ruku, někdy pro zvýšení efektu i obě najednou.)
Nejmladší:"Přísahááám, přísaháám, že už bude poslední, opravdu poslední salámek"

(Boj o salámek vedeme až do příchodu manželky.)

Manželka:(okamžitě po příchodu)"Doufám, že jsi mu nedával ten zkaženej salám z ledničky. Chtěla jsem ti k vůli tomu brnknout, ale pak jsem si řekla, že máš rozum a nebudeš cpát dítěti zkaženej salám."
Nejmladší:(vítězoslavně, vědom si významu události) "Tatínek mi dal ten salámek."

(Nemusím vám říkat, že o čerstvě koupený salám nejevil nejmladší vůbec zájem.)