Střed kruhu protíná plamenná elipsa, Je jak oko hadí co ostatní překoná Ačkoliv ne každý had zabíjí na potkání Tento s plamenným okem však jistě nezná slitování. Kdyby jen chudáček šupinatý Co jen tak líně leží ve větvých Slyšel co ostatní povídají O oku, které mu nepatří a o ideích Které hada jako vraha znají A přesto jim jedna věc nedochází Že to co všichni proklínají Stočeným plazům již nepatří. Bolest při pohledu na toto znamení,Ve všech vyvolá údajný vrah Jenže se na tom nic nezmění, To co je v hadu je respekt a strach. Co to tedy potom je? Mágové, mudrci učení, kteří odpověď neznají A radši na zvířata tu vinu svádějí Kdo pak pravdu sklidí? Ten kdo hledání zaseje.
Rudé plameny znak obletují jak kdyby měli každou chvíli vybuchnout Obrysy ohně již zanikají Dokonalý lesk, který odráží svědomí Vidí ti do hlavy Nemůžeš se sám v sobě uzamknout.
Přestaneš vnímat svoje okolí, Matné vzpomínky zbyli jen Z věcí a lidí co měl si rád Teď už je pro tebe jen ten jeden Který ti spát nedá, nejde se prát. Když se tak snažíš zamyslet Vzpomenout na to kým jsi byl Nejde to nic ti nedochází V temnotě na slunci, kde jsi kdy žil. Jediná věc co je ti jasná Že byla chyba znaku podlehnout Tvá vůle by ti nikdy nebyla spásná Byla jedna možnost a to ta, že nedostaneš vydechnout.
Sám nevíš co spaluje tě víc, Jestli nevědomost co tvé utrpení způsobuje Nebo fakt, že nemůžeš udělat nic. Později zjistil si že ti tvoji blízcí chybí Ale nemůžeš si vzpomenout Ty jsi již z jejich životů zmizel před nekonečnou chvílí Neznají tě a nebyl problém zapomenout. |