Kouř vychází z lokálů
kopírující oblak myšlenek tvých
pane, takových opěvných vokálů
je slyšet plačtivý smích
Z očí ti kape krev
panáčku zmírající
na hlínu na prknech
kde stáli trpaslíci
Nech téct slzy ze srdce
kopíruje šedavé slunce na obloze
tvůj pohled působí (poněkud) stroze
snad máš jiný v záloze
nevypadající tak uboze
Potáhni z doutníku, beatníku
můj milý příteli
když byli jsme spolu veselí
a zpívali jsme v posteli
vybírali z šatníku
to, co stálo za zmínku
…
Věci nechám u brány
tam, kde byli jsme spolu večer
všechny hříchy jsou smazány
přece nebudeme brečet
Pozdravuj tu svoji
že ji mám ráda
spí pod hnědými závoji
a v hlíně má záda |
|
