málomluvnou podlahou vkrádají se vibrace barového brouzdaliště s neonovými břehy bez kočárků a bdících maminek
tupoúhlý jazyk melodie se vzteklinou cuká koutkem úsměvu poškrábaných parket co skřípou ze spaní táhlými vzdechy omšelé litanie
ze záhrobí zní Wolfgangův šílený smích
malá packa přikulhá ke čtyřce dvanáctku pleskne po zadku její větší sestra
gong nezazněl
kostelní zvony prodaly srdce překupníkovi z Hongkongu protože děravou střechou zatékalo a Kristovi se při bohoslužbách tříštily na čele kapky vody nepatřičně hlasitě
když dveře vyvrhly pijáky do mrazu výdechy ethanolu přiotrávily padající lehkovážný sníh co v náznacích breku stékal po okně
chybí tomu trošku lehkosti... např. to s těma hodinama je divný... ale zase je to hezkej zážitek z odpoledního koncertu W.A.Mozarta v kostele sv. Martina ve zdi...
chybí tomu trošku lehkosti... např. to s těma hodinama je divný... ale zase je to hezkej zážitek z odpoledního koncertu W.A.Mozarta v kostele sv. Martina ve zdi...
asi tak, ale nápad tam je, jen to působí křečovitě