Dneska venku brečely
co brečely – řvaly
v úhledně srovnanejch lajnách
klepaly každýmu na ramena
a na čela
 
trochu provětraný
zapadly do černejch oken
žlutýho pohřebního baráku
hodily nohy na sofa
a čekaly obřad s obsluhou

vyzvedl si je bestiálně pobledlej chlapík
uhnanej a v tmavým deliriu
kolem sebe kropil lesklým potem

s takovým ksichtem já nemůžu před lidi

objaly ho a zůstaly s ním
až do první mokrý hlíny