Jestli se nebojíš mě chtít, říkal jsi, a měl jsi

z výsměchu oči jak kluzké pstruhy, taková troufalost

milovat magnóliové sady, všechny ty trpaslíky

ale kárka, na které jezdím, má gumová kola

nevrže, zpívá, jó ta se nebojí

a já se potom každičké ráno ukláním

na všechny světové strany, než přečtu noviny

než dojím loupák, znovu se bojím

uboooodaliii novinářkuuuuu, těch havárií

přežíííííl srááážku s vlakeeeem, přežil?

za řekou bydlíš, za řekou širokou

možná už zítra

třeba už zítra

zase to zkusím

přeplavu kalné dny

možná se utopím

a možná umrznu v ledové tříšti.

Nevadí, nevadí. Jen když se

zas pro jednou

osmělím.