Jestli se nebojíš mě chtít, říkal jsi, a měl jsi z výsměchu oči jak kluzké pstruhy, taková troufalost milovat magnóliové sady, všechny ty trpaslíky ale kárka, na které jezdím, má gumová kola nevrže, zpívá, jó ta se nebojí a já se potom každičké ráno ukláním na všechny světové strany, než přečtu noviny než dojím loupák, znovu se bojím uboooodaliii novinářkuuuuu, těch havárií přežíííííl srááážku s vlakeeeem, přežil? za řekou bydlíš, za řekou širokou možná už zítra třeba už zítra zase to zkusím přeplavu kalné dny možná se utopím a možná umrznu v ledové tříšti. Nevadí, nevadí. Jen když se zas pro jednou osmělím. |