I. Krajíček noci střetl se s rozbřeskem na polokouli oblohy, v kraji vzdáleném ještě peřina tmy leží. Z mračen tlukou hromy za bleskem, třesou se na poli stohy, z šeravého svitu na zem kapky rosy sněží. II. Dlaně se spojily, k nebi se obrací urputně prosící. Na křídlech šepotu vzletěla modlitba. Z nebes se s výkřikem k člověku navrací kapky plačící, jak z Božího poháru vrácená úlitba. III. Tráva na louce sležená, ještě si nás pamatuje, kůra polibky posvětí. Kvítí v pevném objetí uzamkne rudou růži žalu. A od východu – slunce na oblohu vypluje, pro mne nesvítí, srdce v náhlém vzepětí rozmaže oči v ranním kalu. IV. Prosím se u tebe v nejhlubším pohnutí, abych ji nazpět měl. Ruce sepnuté – láskou víry jsi mě zahrnul, Bože! S horkými polibky a v pevném semknutí, bych s ní trávu uležel, když vláha noci daruje nám v tichém podstromí lože. |