Dílo #39793
Autor:Tigo
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.06.2007 12:05
Počet návštěv:1031
Počet názorů:6
Hodnocení:1 1

Šílená
Dneska to všechno dopadlo
úplně jinak, než mělo.
Nastavit své duši zrcadlo,
chladit si o něj pak čelo,
povedlo se mi náramně.
Co z toho ale vzejde?
Dívám se do něj, ono na mě,
a doufám, že mě to přejde.
Kdo nikdy nenažil trápení
s bolestí, co pálí v duši,
zavrtí hlavou na znamení.
Ti, co to zažili, tuší.
Možná jim připadá ten můj stav
takový důvěrně známý.
Tě bouři nejde říct: "Jdi už, plav!"
zůstává tak ráda s námi
a jen se tak tiše chichotá
tomu, jak bezmocně tápem,
tomu, jak nás plní prázdnota,
jen chvíli předtím, než chápem.

Názory čtenářů
13.06.2007 14:32
random_night
všímám si jedné věci - v zájmu rýmů plníš básničky spoustou zbytečných slov... a smysl se v nich ztrácí...
13.06.2007 14:39
Alan Marceau
spíš ten rytmus... škobrtá to v ústech
13.06.2007 15:08
Rubik-On
random_night napsal(a):
všímám si jedné věci - v zájmu rýmů plníš básničky spoustou zbytečných slov... a smysl se v nich ztrácí...
Alan Marceau napsal(a):
spíš ten rytmus... škobrtá to v ústech
nejhorší varianta... oba mají pravdu
13.06.2007 16:16
muclicka
povzbudím do dalšího, ať to stojí za to)
13.06.2007 17:23
_-.-_
zase jednou někdo nastavuje duši zrcadlo...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)