Dílo #19204
Autor:henadi
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:23.08.2005 12:07
Počet návštěv:973
Počet názorů:4
Hodnocení:6

Jsem němá!

Za těžkou závorou, olověných vrat se dusím!

Krví prosáklé polštáře nebes…

 

Proč jsi to byl ty?

…kdo dnes ráno přišel s tou šarlatovou stuhou…

 

Něžně lemovala mé tělo

Za sebou cestičku z cárů masa

Teď krvácím a dusím se!

 

Spoutals mne prstenci ze svých vlasů…

…tak černočerná a zničená.

 

Projíždíš mými rty…

Zrezivěle proťaté čerstvými ránami

…nemohou mluvit, nemohou dýchat

 

Jen skrze režnou nit, prošitě vzdychají:

„Jak jsem mohla? Jak jsem jen mohla?!“

 

A pláčou…

Rudolící řeka, východ slunce…plna šrámů a Tebe.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'henadi', 23.08.2005 12:14.

Názory čtenářů
23.08.2005 13:01
Montrealer
já jsem z toho taky němá, jaká je to citoffka...*
23.08.2005 13:51
Fan
Docela hustý... A docela dobře napsaný.. *
23.08.2005 14:25
Rybi
moc hezky napsaný, ale nevím, jestli je to hezký... myslím tím ty pocity.. :*) jinak určitě dostáváš tipa :)
23.08.2005 16:48
Albireo
Nastesti nema nejsi, Henadi. *

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)