V stínu duše - v stínu myšlenek

Probouzím se jako každou noc co noc - ze strachu,

že naděje mi spočívá už jen na prstech

Čas běží tak nechutně rychle

Nebe se propadá do pekla

Ozvěna nářků ode mě se vzdaluje

Proplouvá tmou mou a v nitru zhasíná

s otázkou jedinou

Chci poslouchat odlitku sochy své prosby

Větu už tolikrát vyřčenou poslouchám stále dokola

Z hlubin temnoty vychází

s nocí prokletou

Vždyť všechno jednou pomine

I já i ty … třeba brzy

Taky zbytečné obavy - naděje - myšlenky

Nač jsou…?

Chci umírat v náručí sochy své

Bože dopřej mi to jediné…!