Dílo #1324
Autor:kmínek
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:03.12.2003 16:07
Počet návštěv:293
Počet názorů:3
Hodnocení:1

Na křídlech
Oprátky visý na stromu poezie
básně se houpají ve větvích
smrt na místo zrodu života
tak odpočívej v pokoji.
Déšt polknul ráno
i se svou modří
zbavuje naději za rány
zbyl popel.

V prachu zmizel básník
co nepohodný byl
jeho básně nikdy nezemřou.
A někdo jiný bude verše psát
o válce smrti lásce.

Ze smrti vychází nový život
básně jsou mízou která léčí
z těch slov slepuji celý svět
tíhu roztrhaných knih
co přežijí.
Kapky krve se slévají
v moři co hubí
nenávist.

Verše neznají čas
přežijí navždy i svou bolest
v krvavém papíře bílé labuti
se vznesou na křídlech
vyklouznou z oprátky.

Názory čtenářů
03.12.2003 16:13
KayTee
jůůůů, tohle je fakt nádhera.....*************
03.12.2003 16:15
Mathew
V prachu zmizel básník
co nepohodný byl
jeho básně nikdy nezemřou.
A někdo jiný bude verše psát
o válce smrti lásce.

tohle mě docela pobavilo..není to tak strašlivý, ale bílá labuť na konci je
dokonalá vražda básně
03.12.2003 16:21
Seregil
Souhlas s Mathewem... občas nějaké to klišé to kazí, navíc nevysí ale visí...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)