Dnes večer budou zářit listy ohněm blízkosti anděl snese svou krev do žlutých pomerančů znamení skrytého světla tepe stromem těla. Na přídi rty dechem bílého písku mizí v kroku vln nehybnost a ticho navádí zvuky podzimní noci. II. Slupky v smrtelném gestu hovory věčnosti nahý plod padá do těla čistotou přídě dotýká se paží pálících ochran z poledne těla zůstal modrý lazurit uvázán na krku. III. Hledáš rty dech stromu světlo smícháno s ovocem padá do obrazu hroznů vodopád rudé řeky bez břehů zaniklé časem jazyk slinami píše zítra než strom stačí ti sundat šaty.. IV. Pot krvácí na rtech a trhá šaty do skelných drobků tvář je tak slabá oproti paměti. Donaha svlečené nohy prosí o masáž uvízlé v listech vrhají zrak do úst. Ztracené ruce písky mlčení kamínky sbírají teplo krve schovaný šat stydne na kůži hadího práva. |